Jezinka islámu: dnes hidžáb, zítra burka, pozítří šaría

Jen dva prstíčky k nám strčí Iva Špírková a ... musulmani si nás nakonec upečou. Nechovejme se jako Smolíček pacholíček, jelen se zlatými parohy nás nezachrání, prý už je multikulturní...

A vzal na sebe tvář – aspoň v mé optice – Martina Komárka, když jsem si 26. března přečetl jeho komentář „Dobrá paní učitelka ať má klidně burku“. Normálně bych záležitost jedné paní učitelky s hidžábem v mateřské škole neřešil. Ale právě výše uvedený článek mě vyprovokoval svou jednostrannou přezíravostí k přemýšlení.

Prý nám ještě nic nehrozí, protože pro invazi maurů nejsme zatím dost přitažliví. Slovo „zatím“použil i pan Komárek. Jistě nahlédnete, jak krátkozraký to je argument. Až budou jezinky ve světnici na nás vztahovat své pařáty, bude pozdě.

Zásadnějším argumentem pro mě byla otázka svobody, tedy svobody nosit jakékoliv symboly. Taky jsem v mladším věku nosil dlouhé vlasy, ačkoliv to ve škole ani později v zaměstnání nebylo vůbec vítáno. No, nikdo mě za to ani v totalitě nezavřel. Ovšem pozor, dnes se zavírá za názory, slova, čísla, texty, písně, symboly, samolepky i tetování, stačí je nazvat extrémistickými. A proti tomu politicky „korektní“ komentátoři přece neprotestují...

Jsou lidé, kteří volají „Čechy Čechům“ nebezpečnější než ti, kdož se jako učitelka Špírková přihlásí k právu šaría slovy: „se mi to líbí, protože mě to oslovilo z morálního hlediska“ (zdroj: iDnes). Nemyslím si to, i když proti holým lebkám i já mám své výhrady.

Měla by ale tato dáma učit naše děti? I kdyby stokrát tvrdila, že její víra její práci neovlivňuje, tak tomu v případě vychovatelské profese – navíc takto mladých svěřenců - opravdu nelze věřit. Navíc islám je rozpínavé náboženství. Ostatně měl bych pochybnosti o vnitřní integritě samotné učitelky, která „konvertovala“ ve věku, kdy již lidé mívají svůj hodnotový systém fixovaný.

Ten šátek mi vadí stejně, jako by mi vadil ostentativně nošený kříž (nemyslím křížek), rudá hvězda se srpem a kladivem nebo hákový kříž. Nic z toho prostě do slušné společnosti, natož do školy, nepatří.

Abych to shrnul: Určitě bych Ivu Špírkovou nekriminalizoval, ať si nosí co chce. Ale jako zaměstnavatel bych ji s hidžábem učit nenechal. Musela by se rozhodnout, co má pro ni větší cenu. Jsou u nás nějaké civilizační a kulturní tradice, jejichž dodržování nemá nic společného se svobodou. V bance by třeba také nemohla pracovat v minisukních nebo naopak s burkou na hlavě. Nebo spějeme k tomu, že takové „uchazečky“ o zaměstnání budou s úspěchem zaměstnavatele žalovat, že je diskriminoval při náboru, jak to známe u jiného etnika?

Víte, co je příznačné? Jak si ti politicky „korektní“ zaslepenci odporují. Na jedné straně chtějí práva žen vynucovat nesmyslnými kvótami, na druhé straně klidně pod pláštíkem multikulturality k nám budou implantovat cizorodé kulturní zvyklosti, jež nedovolí ženám ani normální oděv. Že se za tím skrývá nejhrubší sexismus, najednou nevadí?

Pan Komárek jde ještě dál. Chce bořit „čecháčkovské předsudky“ jiným pohledem na svět, jinou mentalitou a temperamentem. Proboha, že by nás zrovna islám nebo šaría obohacovaly?! Je čecháčkovské říci, že jsme civilizačně dál? Já za čecháčky považuji ty kosmopolitní pseudohumanisty, kteří si neváží vlastních tradic a kálejí si do vlastního hnízda.

Buďme rádi, že jsme „kulturně téměř monolitní“, jak s lítostí uvádí Martin Komárek. Je to naše národní integrita i komparativní výhoda. Nebo bychom chtěli problémy typu hořící Paříže či Tottenhamu? A nedejme se mýlit, při vlastní populační politice v porovnání s tou jejich, bychom měli před jezinkami rychle zabouchnout dveře.