Buďme adresní, ať spoušť dělají Dáni, Češi či Cikáni

Nesnáším pokryteckou relativizaci a neadresné žvásty, když jde o adresný problém. Nejhorší je přístup „zameťme si nejprve před vlastním prahem“. Lze z toho vyvodit, že když i Češi chlastají a někdy se poperou, Dáni vlastně v Praze nic neprovedli. Tak tedy zametejme... :-(

Když něco napíše Michal Musil, vždycky je to pravý opak toho, jak záležitost vnímám já (už jsem na to upozorňoval, třeba zde). Dnes napsal sloupek „Buďme k opilým Dánům přece jen trochu shovívaví...“. Horší než jeho titulek jsou však perly, z nichž jednu jsem zmínil v perexu, ale i další, jako: „vždyť kolik zpitých Čechů končí každý víkend na záchytkách?“ nebo „v průběu fotbalového Eura 2008 zadržela švýcarská policie jednoho ze skupiny opilých českých fanoušků, který rozbil výlohu“.

Člověk by nabyl dojmu, že pokud Češi nejsou svatí a vyskytne se jakýkoliv, byť jednotlivý, exces, máme držet hubu, nemáme řešit Dány, ale raději se kát. Když pro nic jiného, tak proto, že na těch nešťastných dánských mládežnících nekdo – ó hrůzo! – vydělal. Pan Musil si sype popel na hlavu: „Neexistují náhodou Češi, kterým cesty dánské mládeže vyhovují, protože z nich mají docela slušné peníze?“. No a co, nežijeme náhodou v tržní ekonomice? Copak tento fakt někoho opravňuje k vandalství?

Já vím, čím se liším od pana Musila. Bytostně nesdílím jeho okázalou – a podle mě zhoubnou - politickou „korektnost“. Ta podle mého vězí i za řáděním dánských výrostků. Psal jsem o tom minule v článku: Dánské děti, norský Breivik – plody politické „korektnosti“. Jistě, proti výstřelkům, zvláště mládeže a zvláště ve skupinách, není imunní žádná společnost. Všechno má však své meze, jak do intenzity patologických projevů, tak do míry účasti na nich. Také jsem byl mladý. Ale neomlouvejme mladé Dány, hranice překročili. A jak jsem napsal v odkazovaném článku, nemyslím si, že nejde o problém, jenž nesouvisí s důsledky politické „korektnosti“.

Nejhorší však je, že pan Musil rovněž ve svém komentáři bagatelizuje statistiky. Pokud se statistika používá racionálně, má u hromadných jevů zásadní vypovídací hodnotu. Celá realita ve své komplexitě má vlastně statistický charakter (pro přírodovědce: viz třeba poločas rozpadu atomů nebo princip neurčitosti ve kvantové fyzice). Ovšem statistika nesmí být przněna politikou.

Politická „korektnost“ není v tom to ohledu nic jiného než manipulace se statistikou. Zavírají se oči před rozdíly mezi pohlavími nebo mezi etniky nebo národnostmi. Některé statistiky v oblasti trestné činnosti nebo zaměstnanosti jsou přímo zakázány! V jiných případech EU zase nařizuje, aby se pojistná rizika, která jsou závislá na pohlaví, nebrala v úvahu. Ženy tak mají od nynějška vyšší životní pojistky. Tady už se znásilňuje matematika!

Připomíná to heslo „poručíme větru, dešti“. Cílem je výchova univerzálního a amorfního unisex ovčana, jenž nebude klást dotěrné otázky. Ale já bych třeba rád věděl, jaké procento kosovských Albánců u nás páchá trestnou činnost, jaká je u nás porodnost muslimů, kolik procent Cikánů je nezaměstnaných apod. Proč? Protože racionální politika státu se bez analýzy hromadných jevů nemůže prostě obejít! Jinak je to tápání ve tmě. Myslíte, že s klapkami na očích, tedy potmě, lze dosáhnout „světlých zítřků“?