Vyznání Václavu Havlovi

Dnes je to 30 let, co jste se poprvé stal naším prezidentem. Prezidentů jsme celkem měli jedenáct. Byli mezi nimi dobří i špatní. Ale podle mě jen na dva můžeme být opravdu hodně hrdí. Vy jste jedním z nich. Moc nám chybíte.

Považuji za velké štěstí, že jsem mohl část svého života prožít v době, kdy jste stál v čele naší země. Politici se kolem Vás střídali a hádali, ale Vy jste tu byl jako pevný pilíř hodnot, které naše země tolik potřebovala a potřebuje. Teď, když už tu s námi nejste, je to zřejmé čím dál víc.

Vždycky jste viděl dál a hlouběji, než velká většina lidí. A vždycky jste ctil skutečné nepovrchní hodnoty. Ovšem hlavně, nejen že jste je ctil, Vy jste za ně taky bojoval. A snášel kvůli nim léta v kriminále. Říkal jste, že má smysl o ně usilovat a za ně bojovat, bez ohledu na to, jak to dopadne. A podle toho jste jednal.

Do politiky se Vám nechtělo a za politika jste se ani nepovažoval, leč doba z Vás politika udělala. A byl jste dobrým politikem. Jenže především jste byl výjimečným státníkem. Dnes máme politiků přehršel, ale kdo z nich je opravdovým státníkem?

Ve světě toho tehdy o Československu moc nevěděli. Ale Vás znali a obdivovali a díky tomu získala v zahraničí i naše země nebývalý kredit. Ten už se dávno rozplynul. Hodnoty, které jste do naší politiky vnesl, se z ní taky dávno vytratily.

Vyčítali Vám, a to i mnozí Vaši tehdejší příznivci, tzv. rudolfínský projev v roce 1997. Po dvaceti letech jsem si ho přečetl znovu. A jako u všeho, co jste říkal či psal, jsem musel konstatovat, že jste trefil hřebíček na hlavičku. Doba Vám dává za pravdu.

Vyčítali Vám souhlas s bombardováním Srbska v roce 1999. Byla však jiná možnost, jak zastavit agresívní a genocidní konání tehdejšího srbského režimu a jeho bojovníků na okolních národech? Pro mnoho našich občanů bylo důležitější přesvědčení, že Srbové jsou naši slovanští bratři, než fakt, že tito bratři vraždili a vyháněli z domovů jakési nebratry.

Pro Vás vždycky stála na prvním místě lidská práva. Za ně jste bojoval a byl vězněný za komunistického režimu a o jejich dodržování v jiných částech světa jste usiloval v době, kdy my už jsme jejich potlačováním netrpěli. Toto úsilí se stalo nepřehlédnutelnou ikonou naší zahraniční politiky. Díky tomu byla tato politika ve světě viditelná a uznávaná.  A opět jsme u kreditu, který se po Vašem odchodu rozplynul.

Dokázal jste o sobě pochybovat a k těmto pochybám se přiznat. V dnešní politice něco naprosto nepředstavitelného.

Za komunismu o Vás většina lidí nic nebo skoro nic nevěděla. Mnozí si říkali, nějaký buržoazní synáček tu pořád do něčeho šťourá, k čemu je to dobré, ten režim drží pevně v kramflecích, navíc se nám tu  nic hrozného neděje a vlastně nám ani nic nechybí, stačí jen držet hubu a to nebolí. Pak vás po revoluci ti samí vynášeli do nebe. A teď na Vás spousta z nich zase nenechá nit suchou, pojem Havloid, tedy Váš příznivec, je pro ně pěkně peprná nadávka. Má to logiku. Ta revoluce pro ně nejspíš nebyla o hodnotách, ale o tom mít se co nejdřív jako na západě.

Ale tak to chodí a málokdo to ví líp, než jste to věděl Vy. Nikdy jste se nesnažil zalíbit většině, měl jste své vize a za nimi jste šel. Své názory jste nikdy neohýbal podle průzkumů veřejného mínění ani podle očekávání nějakého profitu. Současně jste akceptoval opačné názory, na nikoho jste neútočil ani nikoho neurážel. Opět něco, co z politiky vymizelo.

Ale Vy, pane prezidente, z našeho vědomí a z našich srdcí nevymizíte nikdy. A Vámi uznávané a prosazované hodnoty teď sice na body poněkud prohrávají, ale K.O. nejsou a nikdy nebudou.