Pripomenu, jak Polaci vyuzili nacisticke obsazovani ceskeho pohranic a vtrhli na Tesinsko a obsadli ho. Melo to sve nasledky. Dlouho se vsak z toho neradovali. Jiny prispevatel se jiz v diskuzi zminil o ucasti polskych vojsk na invazi v roce 1968.

Téhle akce jsem naštěstí nebyl účasten. Můj kamarád ano. Když přijel na opušťák, nemohli jsme nalézt společnou řeč. Byl úplně mimo. Jako kdyby prodělal nějaký zákrok podobný lobotomii. Po návratu z vojny se ale vzpamatoval. To proškolení muselo být stejně bizarní jako ta situace. Výplach mozku asi nebyl všude stejně intenzivní a důkladný. V jeho případě ANO.

Díky za připomenutí - musím říci, že to bylo jedno z nejbizarnějších (a zpětně nejsrandovnějších) období mého života. Byli jsme tehdy na "vysokoškolské vojně" v Týně nad Vltavou, tuším, že to bylo mezi třeťákem a čtvrťákem. Prázdná kasárna, skuteční vojáci zakopaní někde u Ostravy, a tady 300 relativně inteligentních absíků. A hned v plné službě, ostré střelby, ostré cvičení na tankodromu (právnící byli cvičeni na velitele tankové čety), ostré stráže, to vše bez přípravy i přísahy.

Zpříjemňovali jsme si to jak to šlo, a těm rotným, kteří tam zbyli a neuvědomili si, koho mají proti sobě, jsme dělali ze života očistec. Mohl bych vzpomenout na hromadu historek, které se asi jindy než za té výjimečné situace nemohly stát. Můj spolužák z gymplu Bohumil Kulínský, ano, ten sbormistr, našel někde v útvarové knihovně stalinský zpěvník bojových písní, nacvičil s námi několik pochodových (a byl to fakt hudební génius, který naučil zpívat i hordu právníků) a nějakým podivným způsobem přihlásil jednotku do soutěže bojových písní. V den D přijela generalita Západního vojenského okruhu a my pochodovali pod tribunou a řvali z plných plic: Náš tatíček Dzeržinskyj, píseň o Stalinovi Matvěje Blantěra a já od té doby dodnes umím onu slavnou My letci máme ptáky z ocele. Velitel vojenské fakulty z toho prý měl kádrový škraloup, velení ZVO nezapomenutelný zážitek a my nesmírnou prču...

Kdepak, žádné zakopání někde u Ostravy, ale tanky stály dva dny u Pardubic. Jinak souhlas, byla to naprosto bizardní situace. A možná se známe, dělal jsem výkonného na velitelské četě.

V té době jsem byl také na vojně, sloužil jsem u raketového pluku PVO v Kroměříži. Dvě palebné baterie s radary byly rozvinuté na kopci za Kroměříží, část štábu odjela do Slezska připravit prostory na rozvinutí celého pluku a zbytek byl v kasárnách. Každé dvě hodiny jsme startovali motory a měli jsme být druhý sled za tankovými divizemi a z našeho území krýt pozemní jednotky v Polsku.

Za pár dní, přesně 22, prosince to bude 51 let kdy mě v r. 1969 přestala vojna na chvíli bavit. Sloužil jsem jako voják zákl, služby na nádraží jedné vesníčky (Chynorany) u Topolčan. Večer jsem nastartoval lokomotivu a odjel s ní do 100km vzdáleného domova na Moravě. Po 14 dnech, po svátcích jsem se odpočatý a svěží vrátil i s mašinkou zpět na Slovensko. Byly to krásné časy , rád na ně vzpomínám.

Dodatek. . . . přidělenou voj. lokomotivu. . .

21.srpna 1968 k nám spolu s ostatními vtrhli také polští vojáci.

Nějak vám nesednou data operace Krkonoše: "Dne 9. prosince 1980 vydal prezident Gustav Husák rozkaz, aby se jednotky vrátily do kasáren."

Buď jiné zdroje nějak jsou cinknuté, nebo jste to celé posunul.

No nic, u nás válka skončila 12. května 1945, kdy jeden sovětský generál dal ultimátům německým jednotkám na našem území, aby přestaly vzdorovat, přesto slavíme konec války 8. května asi jenom proto, abychom mohli obvinit Sověty z bombardování českých měst po úplném skončení války.

A teď je otázkou, kdo tu hraje habaďuru, zda onen sovětský velitel se svou vyhláškou, která se prodávala na aukru, nebo Zeman.

Díky za připomenutí všivé doby. Tenkrát hodně mrzlo, v tanku z Týna na Vltavou někam k Pardubicím to nebylo nic moc.

Vidíte, málem bych zapomněl, akce "Krkonoše". Já sloužil v Písku. Pamatuji se, jak jsme stále vše nacvičovali a kontrolovali, ale když se pak vyjelo, tak se tank velitele roty zastavil hned za bránou. Příčina? Došla mu nafta . Popsal jste to dobře, hlavně tu nervozitu lampasáků - u nás se v podstatě všichni ožrali. Akorát si vzpomínám, že většina vojáků (tedy záklaďáků) byla na Poláky spíš naštvaná. Přeci jen to brali jako že je to "kvůli nim". Těch co to chápali v širších souvislostech bylo, aspoň u nás, málo.