Díry v paměti a potkávání lidí
Lidi potkáváme pořád. Některé často a tak si je zapamatujeme. S některými z nich se jen míjíme, s jinými se pozdravíme. S některými se i zastavíme a prohodíme pár slov. Mnohé z nich ale vlastně vůbec neznáme.
Nic o nich nevíme, dokonce ani jak se jmenují. A pak je najednou potkávat přestaneme. Hned nám to nedojde, zpravidla až po určité době si řekneme, že toho (nebo tu) už jsem dlouho nepotkal. Je-li to někdo mladší, napadne nás, že se třeba odstěhoval. Je-li věku seniorního, vkrade se nám myšlenka, že možná umřel. Nebo skončil v domově důchodců. Případně že je už nepohyblivý a zavřený doma.
Ale v zásadě se tím moc netrápíme a vzápětí nám to přehluší jiné myšlenky nebo aktuální situace a ona osoba nám zapadne do propadliště dějin. Máme jich tam spoustu. Spolu s některými našimi známými, které už jsme dlouhý kus života neviděli, skončí v jakési mlze našeho podvědomí.
V onom podvědomí se kupí i další lidé, které jsme poznali např. na dávných pracovních jednáních, na dovolených, na vojně, v hospodě či na třídních schůzkách.
Jenže pak se stane, že některá z těch osob se před námi najednou někde vynoří. V lepším případě ji poznáme, nesměle pozdravíme a pokud jsme ji náhodou pohřbili, zaradujeme se ze svého omylu. Obtížnější je, když vynořená osoba z mlhy nevyleze úplně a my jen tušíme, že ji známe, ale její identifikace se nám nepovede.
Pokud se k nám dotyčná osoba nehlásí, zůstáváme inkognito, za chvíli se naše cesty rozejdou a nic se nestane ani nezmění. Snad se jen trochu zpřehází pozice v našem dějinném propadlišti. Problém však nastává, pokud se k nám ona osoba hlásí.
Pokud nás jen pozdraví, odpovíme jí a doufáme, že tím komunikace skončila. Pokud ovšem dostaneme otázku, jak se máme a co pořád děláme, máme v zásadě dvě možnosti. Buď neurčitě odpovídat a rychle vymyslet výmluvu, kam že to zrovna hrozně pospícháme (v krajním případě vystoupit v úplně nešikovné stanici z prostředku MHD). Anebo zvednout hozenou rukavici a šikovnými leč nenápadnými otázkami se o identifikaci příslušné osoby pokusit.
Jeden známý má pro takové situace připravenou prý úspěšnou otázku "A co děláte teď?", přičemž je šance, že dotyčný řekne "Ále, pořád to..." , případně "S tím... už jsem praštil a dělám ...". Zúží se nám tak oblast jeho někdejších aktivit a jsme-li ve formě, dostává zařazení našeho dávného známého jistou šanci.
Přiznám se, že sám v tom úspěšný nejsem. Například při jedné mnohopočetné pracovní akci (kde se lidé nepředstavovali ani neměli jmenovky) se ke mně takto přihlásila jedna dáma. Já ji neidentifikoval, i blábolil jsem ty neurčité fráze. To by se dalo přežít, jenže z těchto pracovních akcí se stala série a já tam onu dámu potkával nadále, ona se ke mě nadále hlásila a já pořád jen blábolil. A nikdy jsem nezjistil, kdo to je.
Jednou jsem se s takovým člověkem potkal na stanici autobusů. Oba jsme věděli, že se známe a (pozor změna taktiky) oba jsme přiznali, že nevíme odkud. Naše komunikace by se dala přirovnat k tenisu, kde jsme střídali svá podání. V tom podání vždy podávají řekl nějakou oblast, jako třeba práci, školu, kasárna, sport či jinak vzniklé společenství a doufal, že druhá strana servis zachytí a řekne "No jasně, tam jsem byl taky." A budeme doma. Nestalo se. A my se rozešli, aniž bychom zjistili kdo je ten druhý.
Potkávání starých známých ovšem někdy může nabýt podoby jevu téměř paranormálního. Před dávnými lety jsem šel po chodníku a proti mě šla postava, která skoro najisto vypadala jako můj někdejší spolužák; abych nepoužil pravé jméno, budu mu říkat Horáček. Potěšilo mě to, protože jsem ho neviděl od maturity, což bylo asi deset let. Postava se blížila, stále vypadala jako Horáček, ale když se ke mně úplně přiblížila, poznal jsem, že to Horáček není. Prostě mu byl jen hodně podobný. Pokračoval jsem po chodníku dál a po několik desítkách metrů proti mě šel - hádejte kdo. Opravdový Horáček.
Jiří Strádal
Jak naše armáda jela na Polsko
Dnes v noci je to 40 let, co z mnoha československých kasáren vyjely kolony tanků, obrněných vozidel a nákladních aut směrem k polským hranicím. S cílem potlačit tamní proces demontáže komunistické diktatury vedený Solidaritou.
Jiří Strádal
Paradoxy naší doby
Náš svět se rychle řítí dopředu a my se mu přizpůsobujeme. A přitom nám ani nestačí docházet, že to, co považujeme za normální, je často docela absurdní. Nahodil jsem jen jednu desítku příkladů. Určitě Vás napadnou další.
Jiří Strádal
Nahlédnutí k novozélandským Maorům
Je to 200 let, co maorští náčelníci po mnoha bojích začali jednat o loajalitě k britské koruně a o svých právech. K dohodě pak došlo. Maory to ale později stálo vysokou cenu. Vypovídá o tom mnoho pomníků a pamětních desek.
Jiří Strádal
Dvakrát na břehu řeky (povídka)
Na břehu téměř vyschlé řeky seděl stařec se svým vnukem. Podél protějšího břehu šla karavana lidí s naloženými vozy. Spíš se trmáceli, než šli. Vyhnuli se opuštěnému mlýnu a pokračovali, než sedící dvojici zmizeli za pahorkem,
Jiří Strádal
Víra, normalizace a Bílá Hora
Současné čtyřsté výročí bitvy na Bílé Hoře se může jevit jako dávná historie, ale není to tak dávno, co jsme tu měli jistou paralelu. Je to náhoda nebo to neseme v genech a máme se toho obávat i v budoucnu?
Další články autora |
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
NATO určilo červené linie. Má dva scénáře zásahu proti Rusku, píší média
Premium Severoatlantická aliance připravila krizové scénáře „červených linií“, při jejichž překročení...
S babičkou nepřežila nehodu ani vnučka. Její orgány zachránily tři jiné děti
Nehoda z Čáslavic na Třebíčsku si vyžádala druhou oběť. Auto tam minulý čtvrtek zatím z...
Aktivisté žádají konec pedagožky Univerzity Karlovy a přednášky o „genocidě v Gaze“
Karlova univerzita by měla přehodnotit zaměstnávání osob jako je doktorka Irena Kalhousová, uvádí...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Slunečný začátek týdne ve středu vystřídají přeháňky. O víkendu bude bouřit
Počasí v Česku bude zpočátku týdne slunečné a s maximálními teplotami až do 25 °C. Změna ovšem...
Šojgu končí v křesle ministra obrany. Putin chce místo něj Bělousova
Ruský prezident Vladimir Putin navrhl jmenovat dosavadního prvního místopředsedu vlády Andreje...
Americký voják zadržený ve Vladivostoku se odvolal proti vazbě
Americký voják, kterého na začátku tohoto měsíce zadržely úřady ve Vladivostoku na ruském Dálném...
V Litvě volí prezidenta, do druhého kola postupují Nauséda a Šimonytéová
V druhém kole litevských prezidentských voleb se utká dosavadní hlava státu Gitanas Nauséda s...
Jak předejít syndromu náhlého úmrtí kojence?
Syndrom náhlého úmrtí kojence (SIDS – sudden infant death syndrome) je doslova noční můrou všech rodičů. V současné době lze tomuto zbytečnému...
- Počet článků 100
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 773x