Zvíře má větší cenu než člověk!? Kde to žijeme?

Jsme nesmírně vytrvalá a tvrdohlavá stvoření. Ale také hloupá. Neustále máme tendenci měnit jak přírodní tak společenské zákonitosti, díky kterým si nikdy nebudeme rovni, ať už se nám to líbí nebo ne. Vždy se najde něco, co si budeme navzájem závidět. Někteří lidé by bez závisti zemřeli. Nebýt jí, spousta z nás by si nemělo o čem povídat, nebo lépe řečeno koho pomlouvat za to, že je úspěšnější a schopnější a tak si může dovolit vyšší životní standard. Závist je pro nás tak nějak přirozená. Můžeme si za ni sami. Nyní jsme se ale dopustili takového extrému, že už závidíme i zvířatům. Mají totiž často větší cenu než lidé, kteří si je kupují a následně i rozmazlují. Jako racionálně uvažující člověk se tedy ptám: Je normální, aby mělo zvíře větší cenu než člověk?

Rozhodě nechci, aby můj článek vyzněl jako nějaká chladná ekonomická analýza. Mám zvířata v celku rád. Budu pouze a jen konstatovat fakta tak, jak je vidím. V noci na dnešek poblíž Ostravy utekli z ohrady dva koně, kteří se na frekventované silnici srazili s autem. Řidič i spolujezdec nehodu s vážnými zraněními přežili, ale koně zahynuli. Racionálně uvažující člověk se bude především zajímat o stav dvou mužů v autě, kteří teď leží v nemocnici díky nezodpovědnému chovateli, který řádně nezajistil ohradu. Ze zkušenosti vím, jak se chovatel zachová, až mu bude zpráva oznámena. To, že díky jeho nezodpovědné péči o koně málem uhynuli dva lidé, jde automaticky stranou. Takový lidský život, co to je v porovnání s koňským že. Primárně se bude zajímat o své dva čtyřnohé miláčky, kterým bude chtít poskytnou špičkovou veterinární péči. Ta by mimo to byla finančně i fyzicky daleko náročnější, než péče o dva zraněné muže. Chovatel se dozvídá, že jsou jeho koně mrtví a zachvacuje jej záplava smutku nad touto strašlivou ztrátou. Doposud se ale nezeptal, jak se daří dvěma mužům v nemocnici nebo jak se jeho koně ocitli na silnici. Zdraví a bezpečí koně především! Člověk si přece nějak poradí ne?

Takových případů se děje dnes a denně mnoho a nejen s koňmi. Stále ale nemůžu pochopit tu zvrácenost. Neustále od nich slýchávám, jaká jsou to roztomilá stvoření s němou tváří, co všechno by pro ně udělali a co to stojí práce je udělat šťastnými a jak moc jim lidé ubližují. Pak ale jdu po ulici a šlapu do fekálií těchto roztomilých stvoření, která na mě štěkají a často vypadají, že týden nejedli. To je ta vaše péče o ně, milí ochránci přírody? A co takhle nějaká zodpovědnost? Koupíte si zvíře a to pak sténa hlady, protože nemáte peníze na to, abyste ho živili.

Považujete za normální, že jsou parky a náměstí plná fekálií těch vašich miláčků? Považujete za normální s nimi chodit do restaurací bez náhubků a ještě nás proklínat, když na to upozorníme? Považujete za normální, že se těm vašim mazlíčkům často přikládá daleko větší pozornost, když se jim dávají léky a medikamenty, zatímco jinde umírají lidé? Lidé, ne zvířata! Vždyť ta vaše zvířata se mají lépe než někteří lidé, to vám přijde normální? Přijde vám normální, když má ve Švýcarsku zvíře právo na advokáta a vlastního psychologa? Vždyť to si nemůže dovolit polovina obyvatel naší republiky a zvíře si to dovolit může? Podle statistiky Federálního úřadu USA uvedené ke dni 11. 2. 2011 je cena jednoho lidského života v přepočtu 161 milionů Kč. Chcete mi snad říct, že ten kůň, lev, medvěd, kočka, pes nebo morče má větší cenu? Jestli ano, tak kde to žijeme?

Nejsem necita. Vím, že jsme národ pejskařů a kočičkářů. I já mám doma dva kocoury, ke kterým mám určitý vztah a s rodinou děláme všechno pro to, aby netrpěli hladem a nstrádali. Nikdy bych ale nedopustil, aby svou přítomností ohrozili člověka a nebo jej obtěžovali. I přesto, že je mám rád a mám rád zvířata všeobecně, existuje jistá hierarchie hodnot a potravní řetězec, ve kterém by člověk měl vždy stát nad zvířetem. Pokud tomu tak nebude, nebudeme si závidět jenom mezi sebou, ale začneme závidět i zvířatům, která už se teď mají lépe než někteří lidé.