Svoboda kuřáka končí u mého nosu. Moderní je nekouřit!

Ačkoliv já sám mám v těchto dnech nekončící tendence zpochybňovat, jak jsme za 20 let (špatně) pochopili princip slova svoboda, s nemalými rozpaky jej použiji pro úvod mého článku. Nemám na výběr než zopakovat stále aktuální alibistickou větu, že žijeme v demokracii a ve svobodné Evropě, a tudíž můžeme všechno. Kam se ale poděla odpovědnost? Snad se nerozplynula spolu s cigaretovým kouřem. Nebo ano?

Tvrzení, že můžeme všechno, je veliký omyl! A pokud v tomto omylu chce kdokoliv zůstat, rád ho v něm ponechám. Učit neodpovědného odpovědnosti je jako učit kuřáka nekouřit. Zkrátka to nemá smysl. Neodpovědný je neodpovědným, protože neodpovědným být chce, stejně jako chce být kuřák kuřákem. Ti nepřizpůsobivější z nás trpící nedostatkem silné vůle a s touhou tento můj postulát konfrontovat jistě přijdou se slovy, že nikdo nemůže za svou povahu, za geny a za vrozené vlastnosti. Tady mě napadá, nevím jak vy, ale já jsem se s "cigárem" v puse nenarodil. Taková je holt pravda. Pravdou ale také je, že se vším se dá něco dělat. Geny ani povaha se nedají změnit, ale dají se ovládat a kontrolovat, nemluvě o tom, že kouření samo o sobě s geny nijak nesouvisí, což se třeba nedá říct o alkoholismu, který se často v genech přenáší. Říct že kouřím, protože to mám v genech, je hloupost a taky známka, že se onomu člověku s tímto nešvarem nechce nic dělat. Proč taky? Vždyť je to jeho nešvar, a co je komu do toho? Navzdory rozpakům bychom si ale měli přiznat, že je nám do toho opravdu hodně. Vlastně je nám do toho možná víc, než tomu kuřákovi, který kdyby ničil zdraví jen sobě, není pro nás zase až tak velkým trnem v oku, ale on ke všemu ještě bezohledně ničí zdraví nám. Kromě toho vzpomeňte si, jak "voní" vaše vlasy a svršky po návratu z restaurace domů. A jaké je tedy řešení?

Transformovat kuřáky na nekuřáky je zbytečné. Vezme nám to leda peníze, čas a energii a výsledků se nedočkáme. Snaha našich politiků předejít problémům s kouřením zdražováním tabákových výrobků je taky zavádějící. Když jsem jednou závislý, tak v tom lidově řečeno lítám, i když nemám křídla. Ty své "Moonky", "Marlborka" nebo "Startky" si koupím, i kdybych měl kvůli jedné krabičky kutat v dolech. (Teď mě napadá, jestli by tento člověk kutal v dolech i proto, aby mi zaplatil vyčištění kouřem načichlého kabátu, který po návštěvě restaurace musím několik dní nechat větrat.) S elektronickou cigaretou se přece v "klubu kuřáků" taky nemůžu ukázat, to by si mysleli, že se jim vysmívám, a tak raději opět ozdobím svůj levý koutek cigaretkou a vyrazím mezi lidi, abych svobodně znečišťoval vzduch. Jak sami vidíte, najít řešení není vůbec snadné, tedy alespoň za podmínek, že se ke kuřákům budeme stále chovat stejně benevolentně a tolerantně jako doposud.

Je třeba prásknout do stolu a dát kouření červenou kartu! Doba se změnila. I svoboda kuřáka je omezená. Prakticky vzato končí u nosu a na oblečení každého z nás. Pokud možno, tak s kouřením ani nezačínejte. Moderní je nekouřit. A jestli už někdo začal a je pro něj "cígo" v koutku "cool", tak ať si jeho slast vychutnává někde mimo a neobtěžuje tím jiné lidi. Tvrzení majitelů restaurací, že odepřením hostům kouřit ztrácejí klientelu je ryzí hloupost a výmluva. Právě kuřáci odrazují ostatní klienty od návštěvy podniku, ne naopak. Směr společnosti by neměl udávat kuřák, ale většinová společnost by měla kuřákovi dát jasně najevo, kde si svou cigaretu může dopřát a kde ne. Tady je, myslím si, omezit svobodu na místě.