Choď mezi lidi aneb Cesta do jámy lvové
Abych se donutila komunikovat a tím na chvíli překonala svou patologickou introverzi, slíbila jsem kamarádce, že ji doprovodím na přednášku. Tedy psa by nevyhnal. Kdybych nevěděla, že na mě Eva čeká před kulturákem a zajímavost akce je zaručena osobou známého filozofa, asi bych to vzdala, zapnula topení a uvařila čaj. Konec dubna, ale momentální počasí silně připomíná Vivaldiho Zimu. Musím si pospíšit.
Jednou z vlastností, která se u mě v poslední době nějak zvrtla, je dochvilnost. Dřív jsem razila heslo „raději o deset minut dřív než o minutu později“ a bývala jsem pro tuto obsesi častým objektem laskavých poznámek mých dětí i Adama. Ale zdá se, že nedávno jsem ono heslo vyměnila za „nikdy nevycházím z domu bez rtěnky“. Vypadá to jako docela pozitivní a zdravá změna, ale nutno přiznat, že za mizející dochvilností je spíš určitá apatie než nějaký free pocit. A rtěnka bývá často jediný pokus, jak dodat depresí strhanému obličeji nějaký výraz a sobě alespoň minimální sebeúctu.
Takže musím spěchat, ať tam Eva dlouho nemrzne. Očima vybírám nejkratší přímky v rámci křivolaké ulice a přejdu proto na druhý chodník. Rázuji si to celkem energicky. Nakonec tam přece jen budu včas. Mlask. Doparoma! Jedna z těch uvolněných dlaždic mě dostala. Jak jsem jí šlápla na břicho, vyzvrátila na moji nohavici blátivou břečku, kterou spolykala předchozí deštivou noc. Do háje, to teda vypadám. Zkusím nabrat trochu čerstvého sněhu z chodníku, kterého bych se jindy nedotkla ani dvoumetrovou tyčí, a rozmatlat blátivé fleky po riflích tak, aby byly míň nápadné. Vlastně díky Bohu za tu apatii. Dřív bych se otočila a se slzami v očích se vrátila domů přemítajíc o tom, proč zrovna já jsem takový magor. Místo toho jsme si našly krásná místa ve druhé řadě mezi studentkami univerzity třetího věku 70+ a všechny myslím laskavě přehlížejí, že od kolen dolů vypadám jako bezdomovec.
Zvláštní: vždycky mě tak trochu překvapí, jak mile a vstřícně se ke mně hlásí řada bývalých kolegů a známých. Ačkoli to vím, stejně moje cesty mezi lidi vypadají takhle: mozek se z nějakých podvědomých příčin hrozí toho, že bude muset komunikovat a začíná částečně odpojovat zrak, schopnost soustředění, paměť a rovnováhu. Tyto projevy úzkosti narůstají s tím, jak dobře si uvědomuji svůj nenormální stav, svou zranitelnost, a jak se bojím, že to na mně každý pozná. Je to začarovaný kruh. Podle Adama ale klamu tělem; není na mně vidět vůbec nic.
Když pak dojde na věc, opravdu někoho potkám a výsledkem je delší hovor, všechno probíhá normálně a uklidním se. Začínám to chápat: moje běsy vylézaji z děr, když jsem jen sama se sebou, ale bojím se, že už brzy budu hodnocena a shledána nedostatečnou. Největším nepřítelem je tedy mé vlastní Ego, které si tak moc přeje, aby ho ostatní přijali a docenili. A protože oni to zpravidla dělají (alespoň navenek), můžu jen potvrdit: ano, chodit mezi lidi opravdu zlepšuje náladu. Takže kdo řešíte podobné problémy: socializujte se, abyste se desenzibilizovali. (Fuj! Češtino, promiň.)
Kateřina Štojrová
Koronavirus má potenciál uzdravit svět
Omlouvám se všem, co nemohou ani čut slova křesťanství, Kristus a Antikrist. Omlouvám se všem ekonomům a křesťanským teologům za mou soukromou představu o spáse světa.
Kateřina Štojrová
Jak plníte bobříka odvahy?
Měli jste rádi tábory a bojové hry? Já jsem kolektivní zábavu a jakékoli závodění nesnášela. Ale teď spolu s vámi hraju jednu obří bojovku. Vítězství je jisté, nebojte.
Kateřina Štojrová
Kde končí tolerance? (2)
Tato otázka stále visí ve vzduchu. Co všechno bude ještě schopna tolerovat příroda, aniž by nás začala „natvrdo“ ničit? Kolik kulturních světů se vejde do Evropy? Kolik skandálů a kauz ještě sneseme na naší politické scéně?
Kateřina Štojrová
Právo na dítě aneb Kdo se tady úplně zbláznil
Nedávno si několik politiků vyměňovalo názory na hranice asistované reprodukce. Který z jejich názorů už není možné považovat za normální? A je vůbec potřeba, abychom se vzájemně takto nálepkovali?
Kateřina Štojrová
Prosím, prosím ukliďme Česko!
Tak konečně jsem to udělala. Vzala jsem doma velký pytel, rukavice, a vydala jsem se vyčistit svou oblíbenou procházkovou trasu od odpadků. Nikdo jiný to za mě totiž neudělá.
Další články autora |
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
Turisté si zajeli do Afghánistánu. Střelci část Evropanů povraždili i s průvodci
Neznámí ozbrojenci v pátek večer v provincii Bámján v centrální části Afghánistánu zabili tři...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Čína ukončila cvičení v okolí Tchaj-wanu, trénovala útok s bombardéry
Čína ukončila dvoudenní vojenské cvičení kolem Tchaj-wanu. Simulovala útoky s bombardéry a cvičila...
Co teď dělají Zemanovi muži. Mynář má novou firmu, Kruliš si v ČNB polepšil
Premium Někdejší hradní kancléř Vratislav Mynář rozšířil své podnikatelské portfolio o novou firmu. Bývalý...
Po práci na vojnu. Poláci trénují střelbu i první pomoc, vojenský výcvik lidi láká
Premium Dobrovolnický vojenský výcvik byl v Polsku zaveden v roce 2016. Od té doby jeho popularita strmě...
Útok ze severu už máme pod kontrolou, řekl Zelenskyj. Navštívil Charkov
Ukrajinské síly získaly „bojovou kontrolu“ nad oblastmi, kterými ruské jednotky tento měsíc...
Prodej dům (5 byt. jednotek), vl. pozemek celkem 466 m2, ul. Kekulova, Ústí nad Labem-Klíše
Kekulova, Ústí nad Labem - Klíše
4 600 000 Kč
- Počet článků 29
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1373x