Zvrhlé komunistické spiknutí

Dlouho jsem si myslel, že se komunistické diktatury v Evropě zhroutily díky neschopnosti rudých kádrů. Někdy mi však připadá, že to byl jen záludný a jaksi i zvrhle geniální plán.

V Rusku už to pochopili a bolševici provedli syntézu s nacistickou symbolikou - Rosija uber alles.Flickr.com Představuji si, jak se Jakešovští geronti scházejí na sklonku osmdesátých let někde na ÚV KSČ se sovětským poradcem. Venku pochodují demonstranti a členové politbyra hledí na poradce s úpěnlivou otázkou v očích, co dělat? „Nebojtěs  tovaryšči. Něchajtě ety děmókraty prorvať sa k moči. Za  děsjatky lět my tu podělali takovyj borděl, že se z togo nevylizajut. Nu i patom věrňomsja.“ A skutečně bordelu tu zůstalo dost – nejen zanedbané hospodářství a odrbané fasády domů, ale především bordel v hlavách lidí.

V dokumentu o české zpravodajce agentury AP, se tato dáma hluboce mýlila, když tvrdila,  že komunisti přece odešli před tolika lety a my by jsme již mohli být normální zemí. Oni nikdy neodešli.Těch 13 % voličů, kteří dají hlas KSČM je jen tím pověstným, dobře viditelným vrcholkem ledovce. V deseti milionech lidí, v každém z nás, zůstal tu menší, tu větší komunista.

Skutečnost, že volby rozhodl poplatek u lékaře v ceně jednoho piva, vypovídá o tom, že komunisté v nás z novu nabývají vrchu. Jejich způsob myšlení, žebříček pokřivených hodnot a zásad. Ze statistik sice vycházíme jako evropští workoholici, ale kolik z nás doopravdy pracuje a kolik je jen zaměstnáno? Pro politiky tu zůstal socialismus, pro státní zaměstnance rezervace, pro soukromníky, privátní firmy a jejich zaměstnance tvrdý kapitalismus a pro vyvolené mafiány je to učiněný ráj.

Většina z nás platí hypotéky, půjčky a platíme i poněkud drahý a chamtivý stát, který vysávají obratně pijavice. A zavaleni problémy, které nám přináší život měřený rostoucími cenami, nás naše podvědomí zrazuje při rozhodování o tom, co je a není správné. Na společných chodbách se kradou často žárovky, správce objektů zaráží i spotřeba toaletního papíru a mýdla, přestože jsem neslyšel, že by si někdo čepoval mýdlo do kelímku na doma, jako tomu bylo při otevření prvního McDonaldu v Praze. Líbezně mnoha uším znějí hesla, že to či ono má být zadarmo – zdravotnictví, školství, vysoké důchody, regulované nájemné. Že bohatí mají platit víc, protože jen málokdo se za bohatého považuje. Stejně lahodně se poslouchají sliby, že někdo něco za nás zaplatí, nebo, že někdo někomu zajistí, že dostane přidáno. Většinou se už však nedozvíme z jakých peněz to půjde, nebo na čí úkor. Opravdu je tolik lidí tak naivních, aby si mysleli, že to stejně nezaplatí sami?

Musím se hořce smát krajským šíbrům z ODS, když nyní radostně přikyvují na plán vítězných kamarádíčků z ČSSD neplatit poplatky u lékaře, s jedinou vidinou: hlavně zůstat u koryta. V krajích to opravdu není jiné než na celostátní úrovni - jde o to samé, tedy především o to, aby se prachy z veřejného rozpočtu dál rozhazovaly firmám, které jim zajistí provizi. Nedej bože, aby připustili k lizu někoho neprověřeného.

Povrchní a mafiánská šou-politika  provázená korupcí vede k znechucení. A tady se dostávají ke slovu znovu političtí žongléři jiného druhu, kteří slibují, že všechny problémy snadno vyřeší: Odsunou cikány, pozavírají korupčníky a rozdají lidem práci spolu s pečenými holuby. Jenže pak jako první krok zavřou hubu všem, kdo by chtěl náhodou upozorňovat na to, že nedělají, co naslibovali. Komunisti už se na ten džob těší.