Bylo, nebylo Kdybyčesko č. 1

Kdybychom se jen zachovali jinak… Tohle povzdechnutí při pohledu do našich dějin mě napadne často. Přes včerejší velké výročí, je toto zasnění o Kdybyčesku zcela aktuální.

A toliko volů poslas jasný kníže do Němec...archiv

Může za to Václav Klaus. Na konci slavnostního projevu pranýřoval bezobsažné a malicherné politikaření. Ach, s jakou lehkostí tento pán popře sám sebe. Nejprve se objeví na předvolebním mítinku ODS, pak ještě důrazněji podpoří vnitrostranické rivaly stávajícího premiéra, asi jako dík za jeho nemalou investici do jeho znovuzvolení na Hrad.

V mém Kdybyčesku, by hlava státu vyzvala vládu k hlubší reflexi stylu a formy politiky, a opozici k prosazování vlastního pozitivního programu namísto pouhé negace vládních kroků. V mém Kdybyčesku by sám premiér inicioval hlasování o důvěře vlády, protože opozice by toto hlasování předtím neznehodnotila v mnoha trapných pokusech. V mém Kdybyčesku by také opozice nepřefukovala své vítězství v regionálních volbách, jichž se tradičně účastní méně lidí a které navíc často jsou projevem vzdorhlasování. V mém Kdybyčesku by se také poražená ODS netlačila do koaličního vládnutí s ČSSD, ale umožnila by vznik třeba i menšinových krajských vlád, které by pak ovlivňovala z opozičních lavic. Oslabila by tak až příliš hmatatelné vědomí, že bez ohledu na stranické barvy jde o zkorumpovaná bratrstva kočičí pracky, pro něž je provize firem za veřejné zakázky zcela normální a samozřejmou součástí politiky.

Kdybyčesko je utopie otevřená každému. Neměla by však sloužit k ohlížení, ale spíš jako měřítko pro aktuální či dokonce budoucí rozhodnutí politiků, našich zástupců při správě věcí veřejných. Pak se snad budeme méně litovat a méně kdybyovat.