Bída opozice v přímém přenosu

Co udělá sociální demokrat, když zjistí, že nemá dost hlasů? Začne žvanit.

V parlamentu bylo zase nadrathovanoarchiv

Pustil jsem si televizi přenášející parlamentní jednání o vyslovení nedůvěry vládě. Náhoda tomu chtěla, že jsem stihl Jičínského a Ratha a nějakého druhořádého moulu ze stejné strany. A znovu jsem si připomněl, že jsem politickou obětí neschopnosti ČSSD.

Já bych vskutku někdy rád potrestal ODS za neplnění volebních slibů. Za jejich často jen pouhé koketování s pravicovou politikou i za toho proruského profesora na Hradě, ale copak mohu? Politická volba je vždy volbou menšího zla. Ty rozdíly jsou často opravdu mizivé a krajské modrooranžové korupční koalice jsou toho důkazem, ale tou až děsivě silnou bleškou na vahách jsou pro mne projevy Ratha, Jičínského, Zaorálka a Praoubka, kterým občas sekundují komickými skeči Jandák a při opilý Škromach.

To pak ve srovnání s nimi vychází Topolánek, Kalousek a Bursík jako vzor státnické uměřenosti a ostrovtipu.

Nevím, jestli jsem sám, komu připadá nemravné, že už počtvrté se nýmandi z ČSSD pokusili neúspěšně svrhnout vládu. A po čtvrté, když zjistili, že nemají dost hlasů, tak alespoň využili hodiny televizního času k prázdnému řečnění.