Schizofrenie českých neonácků

Jsou to podivná stvoření. Často křičí: „Nic než národ!“ A současně hajlují a pietně vzpomínají na Hitlera nebo Hesse v rytmu dementních „árijských kapel“. Takže, který vlastně národ?

Idol eeských neonacionalistu.archiv

Český národ to nebude.  V představách šíleného Rakušana jsme byli podlidé určení k otročení a vyhlazení. Je tedy divné, když se stoupenci různých hnutí, nyní zastřešených dokonce stranami kandidujícími ve volbách, označují za vlastence a zároveň si libují v německém nacismu a profilují se především slovními i fyzickými útoky proti Romům a popřípadě homosexuálům.

Vím, jak vypadají vlastenci.  Jednoho bratra mé babičky gestapo zastřelilo na útěku, druhého ubilo u výslechu a třetí prokousl ampuli s jedem, když si pro něj přišli. Poslední bratr se skrýval s vysílačkou rozprášené skupiny napojené na Londýn v lese a po válce ho zavřeli komunisti. Babička sama přežila Pankrác a internaci v koncentračním táboře Ravensbruck a mohla po válce o všem vyprávět. To byli vlastenci. A považuji za ně i bratry Mašínovy, přestože se to mnoha lidem u nás nelíbí.

Rozhněvané křiklouny v kanadách za vlastence nepovažuji. Přesto i oni jsou pro nás poměrně významní. Signalizují, že tato společnost může být nemocná. Když extrémisté získávají hlasy, vypovídá to o tom, že stát a jeho instituce neumí řešit různé konflikty. Buď je neřeší vůbec, nebo je řeší špatně. Přitom od toho tady stát je.

Pokud se lidem zdá, že instituce někomu nadržují, ať již jde o zákony, vyhlášky nebo spíše jejich praktické uplatňovaní ze strany státních orgánů, vytváří se v takovém prostředí široký prostor pro síly, které v rázném rytmu vojenských bot slibují, že to vyřeší. Radují se militantní radikálové ultrapravice i ultralevicoví, povětšinou senilitě propadající stalinisté.

Bohužel jsme si po roce 1989 přidělali plno starostí s tím, že přestože je protizákonná propagace hnutí, která šíří nepřátelství mezi různými skupinami obyvatel – jako je právě nacismus a komunismus –, tolerujeme existenci komunistické strany i to jak její pohlaváři pravidelně velebí katy a kolaboranty. Neonacisté nedělají nic jiného, a tak se možná zdá, že když to prochází jedněm, musí to trochu projít i druhým.

Je to otázka výkladu práva a platných zákonů, která je v rukou soudů. Z mého osobního a možná omezeného pohledu se mi zdá, že zatím neodvádějí dobrou práci. Ale nemůže to být jen na nich, svou roli musí sehrát nejen policie, ale i my všichni. Pro začátek stačí, když uskupením, jako je Národní nebo Dělnická strana, nedáme svůj hlas.