Bajka o žirafě, praseti a oslu

Jednoho dne si prase s oslem vyšli na procházku lesem a na paloučku narazili na žirafu. Tedy oni nevěděli, že je to žirafa a proto se trochu báli. Zvědavost však nakonec zvítězila.

Ježiši, E.T. - ty jsi vyrost!Flickr.com “Dobře, že tu není jelen, paroháč jeden, ten by řádil,” vychrlilo ze sebe se spikleneckým mrknutím prase. Žirafa udiveně vyvalila své velké oči. “No ty jsi se určitě narodila lani, která se spustila s někým od cirkusu, co tu projížděl. Nejspíš s tím zebrákem. Jasně ty oči, ty namíchané barvy,” pokračovalo sebejistě prase a rozeběhlo pryč s radostným vykviknutím: “Běžím to vychrochtat ostatním!” - Takže už nevidělo, jak žirafa nevěřícně kroutí hlavou.

Na paloučku zůstal se zaskočenou žirafou jen osel. Opatrně se rozhlédl a pak se před ní rozplácl široký jak dlouhý a třesoucím se hlasem ze sebe soukal: “Mně nemusíš nic říkat… Já vím, ty jsi odjinud, odtamtud,” a ukázal kopýtkem k obloze. “Požehnej mi,   velká,” blekotal osel a ušima si v nábožné úctě zakryl oči, takže neviděl, ani neslyšel, jak se žirafa znechuceně otočila a ladným krokem zmizela pryč.

A co z toho plyne?

1.) Když narazí na něco neznámého, tedy vlastně, když narazí na cokoli, začne prase myslet čuňačinky,  osel v tom vidí něco nadpozemského.
2.) Jste naivní, když věříte, že by se mohla v lese na paloučku objevit žirafa.