O trestu smrti bez předsudků

V úterní MF DNES (článek Zelenka, Kalojev a Butt Naked) hledá M. Komárek spravedlnost pro různé typy vrahů: pro náčelníka z barbarské kmenové války v Libérii, pro heparinového vraha Zelenku, pro leteckého dispečera P. Nielsena, po jehož chybě se zřítilo letadlo, v jehož troskách zahynuly i dvě dcery a manželka V. Kalojeva, který – puzen krevní mstou – dispečera zabil. M. Komárek uzavírá: "Vraždy jsou neodvratitelné... Spravedlnost je však barevná a úplatná... Jedinou alternativou proti tomuto tyátru je Kalojevova krevní msta. Zdá se tedy, že Bůh nějaké pojetí spravedlnosti vynalezl. Lidé na to však ještě nepřišli." Proti tomuto vskutku orientálnímu pojetí spravedlnosti lze postavit civilizovanou alternativu, která umožní, aby trest nad svým vrahem vynesla sama oběť!

Spor o trest smrti obsahuje silný emocionální náboj a vzniká příznačná patová situace: ať se trest smrti zruší nebo zavede, vždy zůstane jedna strana silně pobouřena a bude aktuální stav považovat za diktaturu většiny či dokonce menšiny. Zdrojem těchto emocí není střet barbarství a humanity či primitivismu s intelektem, nýbrž ostrý konflikt mnohdy až intimně prožívaných filosofických postojů, životních zkušeností a hodnot. Nejhumánnější cestou k vymýcení trestu smrti je prevence a odstranění podmínek, které osobnost zločince formují; nebudou-li páchány vraždy, nebude pak třeba za ně nikoho odsuzovat natož popravovat... Následují námitky odpůrců trestu smrti, stručné reakce a slíbená pointa:

TREST SMRTI MŮŽE BÝT JUSTIČNÍ VRAŽDOU! JUDr. V. Š., který se jako žalobce i obhájce hrdelních případů účastnil, poznamenal: "Poněvadž trest smrti je trestem vyjímečným, absolutním, měla by se společnost k němu také tak stavět. To znamená podrobit ukládání trestu smrti takovému režimu, který by justiční omyl prakticky vyloučil. I když teoreticky nelze vyloučit nikdy žádný omyl. Pokud byly v 70. a 80. letech uloženy tresty smrti pak, zdůrazňuji, jedině za několikanásobné vraždy, spáchané zpravidla bestiálním způsobem."

TREST SMRTI NEODSTRAŠUJE, NESNIŽUJE POČET VRAŽD Přestože absurdita teze obhajující tvrzení, že trest smrti má nulový odstrašující účinek je úplně zjevná - mimo jiné popírá elementární pedagogické i psychologické poznatky - položil autor této úvahy otázku: "Může mít trest smrti alespoň nějaký odstrašující účinek?" jednomu z delikventů. Tetovaný chlapík se na tazatele nevěřícně podíval a patrně v přesvědčení, že mluví s idiotem odvětil: "Ty by sis to nerozmyslel?"

NEZABIJEŠ! Toto přikázání není původní a jde o křesťanskou revizí hebrejského výrazu "Nezabiješ nezákonně!" Jeho smyslem bylo vymýcení tehdy běžné krevní msty, která decimovala celé rody. Popravovat odsouzence či zabíjet nepřátele znamenalo činnost bohulibou. Křížácké výpravy a popravy kacířů svědčí, že svou novelu Dekalogu nebrala vážně ani křesťanská elita.

TREST SMRTI JE BARBARSTVÍ! Plastičnost celé problematiky nejvíce vyniká na přístupu největšího československého státníka, který jako občan považoval popravy za nejďábelštější způsoby zabití a nejsurovější pozůstatek středověku, avšak jako prezident T. G. Masaryk milost v některých případech neudělil a trest smrti podepsal.

TREST SMRTI A EVROPSKÁ UNIE "Ve skrytu duše se raduju, že jsme využili revoluční euforie a hned po listopadu novelou trestního zákona trest smrti zrušili,.. a že jsme přijali bez výhrad evropskou Úmluvu o ochraně lidských práv včetně jejího 6. protokolu, který trest smrti vylučuje a který je nevypověditelný. V dnešní ČR by se to asi už nepodařilo... Tak tedy znova: Vypovědět může ČR protokol č. 6 jen s celou evropskou Úmluvou o ochraně lidských práv. Takovýto krok zatím neučinil žádný stát, byl by to takový mezinárodní skandál jako třeba obnovení fašismu v Itálii. Právně by znamenal, že by ČR přestala být členským státem Rady Evropy..." (P. Uhl).

Kdyby alespoň občané zemí EU zrušení trestu smrti podporovali... Jenomže dvě třetiny až tři čtvrtiny Evropanů s trestem smrti souhlasí! Navíc některé silně tradicionalistické země lpějí na výjimkách: Velká Británie sice zrušila trest smrti za kriminální delikty, nikoli za velezradu. Pikantní je, že tento Damoklův meč teoreticky visel nejen nad milencem princezny Diany, nýbrž i nad samotnou princeznou, neb se té "velezrady" dopustila se svým poddaným...

POSLEDNÍ VÝSTŘEL Kterýkoli vrah je fakticky vždy a předem zbaven práva na život (dokonce i ten, pro jehož čin by dnes drtivá většina veřejnosti trest smrti neakceptovala: např. žena, která v afektu zabila svého manželka - alkoholika a násilníka),! Každé zákonodárství poskytuje napadené oběti právo účinné obrany až po usmrcení agresora. Výjimku tvoří pochopitelně děti, které možnost odvrátit útok nemají prakticky nikdy a obzvláště v jejich případě lze trest smrti chápat jako jedinou možnou prevenci, jako jakýsi poslední výstřel, který - obrazně řečeno - může "vypálit" i kojenec.

Aby vrah přežil, musí jednat zákeřně, brutálně, atp., a čím podleji a bezcitněji si počíná, tím větší má šanci na přežití. Dokoná-li útočník zločin, je oběť z rozhodování o trestu pro vraha zcela vyšachována a tohoto výkonu se ujímá byrokracie.

Přitom právě oběť, obzvláště oběť bezcitné či dokonce bestiální vraždy, jež byla krutě a navždy připravena o tu nejvzácnější hodnotu - o vlastní život, má nejvyšší a svrchované právo rozhodnout či spolurozhodovat o osudu svého vraha. Oběť by však měla svého vraha soudit bez emocí a zodpovědně a společnost by jí měla toto svaté a nezadatelné právo, včetně práva "posledního výstřelu" delegovat!..

ZÁVĚR: INDIVIDUÁLNÍ DEMOKRACIE! Lze si představit poměrně nenáročnou a zcela funkční formu demokracie, při níž bude právo rozhodnutí o formě absolutního trestu delegováno samotnému občanovi, a dokonce přímo oběti!!! Tato forma demokracie dává možnost, aby oběť sama, bez emocí a zodpovědně zvážila cenu vlastního života i důsledky jeho ztráty pro svoje bližní a pak, přestože byla bestiálně a navždy umlčena, vynesla konečný rozsudek!...

Legislativní fáze by předpokládala stanovení jednak dominantní formy absolutního trestu (která by měla odpovídat většinovému názoru ve společnosti) a rovněž přijetí nejrůznějších marginálních, ale pro naši kulturu akceptovatelných forem absolutního trestu. Odsouzenec by mohl umírat i na operačním stole jako dárce orgánů, mohla by být u něho vyvolána smrtelná choroba a testována léčba, mohl by být nasazen ve smrtelně nebezpečném prostředí a la Černobyl, atp.

Každému občanovi, který dosáhne plnoletosti (a pro něhož je ona dominantní forma absolutního trestu nepřijatelná), by pak mělo být umožněno, aby si vybral variantu, která vyhovuje jeho vlastnímu filosofickému, náboženskému, kulturnímu či jinému založení, a nechal si toto rozhodnutí úředně zaregistrovat! Možné by to bylo například formou poslední vůle, centrálního registru, matričního uřadu, apod. Tato individuální volba by samozřejmě platila pouze v případě jeho eventuální vlastní vraždy nebo vraždy jeho nezletilých dětí.

Pokud by pak byl například zavražděn občan Havel, jeho vrah dopaden a odsouzen k absolutnímu trestu, soud by následně konzultoval obsah eventuální registrace onoho občana. Zněla-li by např. "Odnětí svobody na 15 let!" byl by vrah dle přání oběti odsouzen na 15 let vězení. Registrace občana Sládka by asi zněla "Smrt na elektrickém křesle!" a případný vrah onoho občana či jeho nezletilých dětí, odsouzený k absolutnímu trestu, by tudíž skončil na elektrickém křesle. Vrah autora této úvahy, odsouzený k absolutnímu trestu, by byl podroben lékařským experimentům.

Text je upraveným extraktem ze stejnojmenného eseje, který lze nalézt: viz Související články