Mizérie české chudiny a blížící se hypoteční krize

Jedním z omezení výdajů, které ministr Janota zahrnul do rozpočtu na rok 2010, je zmrazení životního a existenčního minima, což je skvělá zpráva pro hrobníky a správce rozptylových louček, ale hrozná pro všechny, kteří se v důsledku ztráty zaměstnání ocitli na dlažbě a ve svízelné životní situaci si ještě nějakou (hodně dlouhou) chvíli poživoří nebo to trápení zkrátí (prádelní šňůra stojí dvacku, už jsem se díval) a udělají radost obchodníkům se smrtí.

 Ekonomické výhledy České republiky jsou černé, přestože se prognostici Ministerstva financí, ČNB nebo ČSÚ všemožně snaží si to nepřiznat (milosrdná lež je mnohdy pohodlnější než krutá pravda) a kdo to odnese jako první jsou vždy ti nejslabší lidé v systému. 

Je starou pravdou, že sytý hladovému nevěří, ale zarážející je otrlost a chladnost s jakou ministr (se spoustou politiků) přistupuje k nejpotřebnějším. 

Znám tisíckrát omýlané pravičácké teze, že kdo pracovat chce, práci si vždycky najde, stejně jako to, že je-li někdo na dlažbě pak jen svou nevzdělaností, neschopností nebo čímkoli jiným pramenícím z jeho osoby, ale situace v dnešní době je mnohem vážnější a tvrdit, že je práce dost, když na jedno pracovní místo v této zemi připadá několik desítek nezaměstnaných, je absurdní. 

Jak to vypadá s predikcí HDP a inflace na další období ČR je zbytečné se zmiňovat, stačí říct slovo katastrofa. 

Proto nastíním následující vývoj, který může někomu připadat jako černá absurdita, ale ukáže až čas, zda to nakonec nebude smutná skutečnost. 

V této zemi roste nezaměstnanost a to přímo závratným tempem (navíc se blíží zimní sezóna, která situaci ještě zhorší), takže narůstá počet nezaměstnaných, kteří v prvních měsících mají ještě relativně slušné příjmy v podobě podpory v nezaměstnanosti, které ovšem po půlroce spadnou na životní minimum (3126 Kč) a po dalším půlroce na existenční minimum (2020 Kč) a čeští nezaměstnaní se budou postupně z kolonky krátkodobá nezaměstnanost přes kolonku střednědobá nezaměstnanost posouvat (někteří již posunuti jsou) až do kolonky dlouhodobá nezaměstnanost a tudíž budou odkázáni vyjít z příjmu, ze kterého vyjít nelze.

Lidem nezbude, než se v první fázi (po už provedeném očesání zbytných výdajů, které je samozřejmostí) poptat v příbuzenstvu, zda není někdo ochoten zapůjčit na přežití. Bude-li takový šťastlivec, kterému vypomůže rodina, začne vysáváním rodiny, kdo to štěstí nemá a nebo je rodina už vysáta a k dalšímu vysávání není svolná, je nutné se vrhnout na úspory. Kdo úspory nemá nebo již úspory vysál a stále se mu nedaří najít práci (a důstojnost) má v podstatě tři možnosti. Odvážnější se dají na loupení, slabší a zbabělejší na krádeže a ti slušní si se ctí koupí prádelní šňůru (skokem pod vlak člověk moc nasviní a zbytečně zapojuje do řešení svých soukromých problémů nezúčastněné lidi, kteří o to nestojí). 

Někde v průběhu předcházejícího popisu se lidé budou loučit se svými nemovitostmi, na které měli hypotéky a nestačili je splácet, v důsledku čehož bude (krom bezdomovců) přibývat počet nemovitostí, které budou potřebovat kupce. Čím víc jich na trhu bude, tím víc bude klesat jejich cena a tím budou větší ztráty poskytovatelů hypoték. Snížená cena nemovitostí na trhu zbůsobí, že po těch, kteří ještě neztratili dech se splácením, budou chtít banky navýšit krytí nebo zvýšit splátky, takže jim dech může nakonec taky dojít.

Že vám to něco připomíná? Správně. Zatímco v Americe byla hypoteční krize spouštěčem celosvětové recese, bude u nás hypoteční krize jejím důsledkem, pokud se nepřijmou patřičná opatření.  

Aby lidé nekončili na ulicích budou se stěhovat do podnájmů. Ovšem podotýkám, že na příspěvek na bydlení mají nárok pouze majitelé nemovitostí a nebo nájemci, kteří v nich mají trvalé bydliště. A už jste někdy viděli vola, který vám pronajme byt a ještě vás tam nechá přepsat trvalé bydliště, aby se vás nikdy nezbavil? Já ne. Takže nastane situace, že lidé už nebudou mít ani na podnájmy a započne zmiňovaný nárůst bezdomovců.

Důsledkem snižování životní úrovně a ztráty jistot bývá prohlubující se frustrace ve společnosti, sociální pnutí, občanské nepokoje a nárůst extremismu a jejich sympatizantů. 

Jak z toho ven? Rozhodně ne cestou snižování životního a existenčního minima.(To je samozřejmě jen drobounká, ale o to významější část opatření, jak z faktického, tak i psychologického hlediska.) 

Rád bych se v mé předpovědi černého scénáře mýlil, ale prozatím tomu ani trošku nenahrávají amatérští naivové, kteří si myslí, že se česká ekonomika vzchopí už příští rok. Obávám se, že naše ekonomika bude skuhrat ještě za pět let a pokud se hospodářsky dostaneme na úroveň roku 2007 někdy v roce 2017 budeme moci slavit nevázanými tanečky na hrobech monetaristů (pro neznalé, to jsou zastánci neviditelné ruky trhu, kterou někteří radikálové chtěli utnout, zatímco jiní jí nenechali ani ostříhat nehty, proto jsme, kde jsme) 

Zastávám názor, se kterým jistě mnozí, zejména pravicově orientovaní, nebudou souhlasit: 

Stát je povinen lidem poskytnout práci, pokud tak neučiní nebo není schopen učinit, musí jim zaručit prostředky pro důstojné přežití. 

Jen pro dokreslení přidávám, co je psáno v článku 30 odstavci druhém Listiny základních práv a svobod: Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek. 

A jelikož každý posuzuje základní životní podmínky jinak, myslím, že je jen otázkou času, kdy bude soud řešit tato slova a dávat jim konkrétní obsah, už jen proto, že se v kanceláři ombudsmana kupí stížnosti na téma mizérie české chudiny.

A na závěr musím dodat všem rozdurděným pravičákům, že já jsem poslední, kdo by chtěl někomu něco dávat zadarmo (vše lze přece snadno podmínit, studuješ?, rekvalifikuješ se?, pracuješ pro město nebo neziskovky? atd., pak máš nárok), a taky souhlasím s tím, že jsou i lidé, kteří budou kdykoli a cokoli zneužívat, ale žádný soudný člověk přece nemůže dopustit, aby slušní lidé – byť chudí – byli jejich rukojmími, jinými slovy, zákon musí být napsán tak, aby nediskriminoval a neponižoval slušné lidi, jenom proto, že se vždycky najde někdo neslušný.