Nouzový stav jako zbytečný a nebezpečný fetiš vlády ke zvládání módní chřipky

Opět a stále se nacházíme ve stavu nouze, bez kterého vláda už není schopna vládnout a plnit Ústavou svěřené úkoly. Bažení po nouzovém stavu je pro ni jako obsese.

Bystřejším občanům je jasné, že vládnout lze i bez nouzového stavu, dokonce se bez nouzového stavu dá zvládat i pandemie, a to kterékoli choroby, která je zrovna mezi médii a vládnoucí třídou v módě. Důležité ovšem je, jak to vláda umí. A nejen za ten poslední půlrok nám naše vláda ukázala, že to neumí.

Základním problémem vlády je (krom nepochopení reality, že lidu nemá vládnout, nýbrž sloužit, z čehož musí vyplývat i formulace a tón, jakým lidu sděluje i případná nezbytná a lid omezující nařízení), že naprosto nechápe zákonitosti fungování člověka jako lidské bytosti. Tvrdím, že nouzový stav není a nebyl vůbec zapotřebí (minimálně ne tak dlouho), pokud by vláda byla od začátku nadána touto znalostí. Ostatně všichni se v rámci svých rodin chováme nadmíru obezřetně, bez ohledu na vládu a její bezvládí.

Úvodem nastíním jednoduchý pokus, který si můžete klidně vyzkoušet. Zastavte na ulici náhodného člověka a řekněte mu, že když udělá dřep, dáte mu tisíc korun. Takto to udělejte u deseti lidí. U stejného počtu náhodně vybraných lidí naopak řekněte, že když neudělají dřep, plácnete je rákoskou přes uši (uvidíte, v kolika případech bude vyslyšena vaše žádost či výhrůžka).

Co se stane? Pokud člověka motivujete pozitivně, rád Vám vyhoví, protože tím, že udělá dřep, prospěje svému zdraví (což si nemusí ani uvědomovat), k tomu dostane odměnu, takže bude rád, a ještě se na vás bude usmívat a příště, až vás potká, určitě se na vás nebude mračit. Pokud ovšem člověka motivujete negativně, a on vám případně vyhoví, neudělá to proto, že to má smysl nebo, že je to legrace, ale pokud to udělá, pak jen proto, že z vás má strach. Nejen, že se na vás neusměje, ale příště se vám vyhne obloukem. To je přirozené lidské chování.

A teď si představte, že ten komu slíbíte tisícovku za dřep, jej udělá, a vy mu pak řeknete, že mu ji nedáte, protože jste jej chtěli jenom rozhýbat, což je prospěšné pro jeho zdraví. Tím se automaticky dostáváte do situace někoho neoblíbeného, stejně jako byste mu dali rákoskou přes uši. Rozdíl je v tom, že při první variantě víc lidí dřep skutečně udělá, ale mnohem víc jich bude nenávistných vůči vám, protože byli podvedeni. V druhé situaci pod přímou pohrůžkou méně lidí udělá dřep, ale taky vás nebudou mít rádi, protože jim vyhrožujete. Takže jako vítěz v mezilidské komunikaci vyjdete jen v okamžiku, kdy použijete pozitivní motivaci a tu skutečně naplníte, když využijete motivaci negativní (jako agresor) nebo pozitivní motivaci nenaplníte (jako podvodník), nebudou vás mít vaši „respondenti“ v lásce.

Pominu-li pohrdlivé jednání vlády nebo některých jejích členů k právnímu řádu a ústavním postupům a papalášské manýry, pak vláda udělala už na podzim zásadní chyby v nastavených omezeních a kompenzacích za ně. Uvedu jen dva příklady, k nimž se vztahuje výše uvedené.

Prvním je kompenzace za zavřené provozovny. Pokud by vláda kompenzovala omezení těchto subjektů např. ve výši 70 či 80 procent loňských tržeb, jak to udělali v Rakousku či Německu, obchodníci (případně jejich profesní sdružení) by určitě neprotestovali a naopak by vládu v jejích krocích podporovali. O většině subjektů a jejich tržbách mohla vláda získat dokonalý přehled díky EET.

Druhým příkladem je fiasko chytré karantény a eRoušky, i kvůli mizerné kompenzaci výpadku příjmu při nemocenské nebo karanténě zaměstnanců (popř. OSVČ). Lidé kontakty nenahlašují, protože by tím ekonomicky ohrozili své kamarády a blízké. Přitom řešení je naprosto jednoduché. Např. v Německu mají v případě karantény či nemocenské 100 procent příjmu (jestli se nepletu po dobu až 6 týdnů), takže takovému člověku je potom jedno jestli je na nemocenské nebo ne, protože ví, že stále bude mít na nájem a nedostane se do ekonomických problémů.

A dalším problémem je „rychlost“ s jakou jsou lidé kontaktováni (informováni) v případě, že byli v kontaktu s nakaženým člověkem. Vím o jednom případě, kdy přišla informace po 14 dnech od kontaktu (což je logicky už vcelku zbytečné) a v druhém případě nepřišla informace vůbec, ačkoli onen člověk věděl, že byl v kontaktu s nakaženým, načež si tu pitomost zvanou eRouška z mobilu odstranil.

Namísto logických postupů s přispěním pozitivní motivace lidí vláda volí represe a omezování nad míru nezbytnou. Jedním z důvodů patrně bude i přílišná inklinace k názoru nejrůznějších odborníků. Po už známých exhibicionistech z řad nejrůznějších epidemiologů a jiných „ologů“ se zdá, že poslední nouzový stav prožíváme proto, že vláda je vystrašena grafy a prognózami dodanými kroužkem s ní spolupracujících matematických modelářů, kterým uniká obsah významu slova člověk stejně jako vládě, a pokud budeme v zajetí podobných milovníků virtuální reality, nečeká nás nic pěkného.

Nouzový stav je zbytečný a omezuje nás nad míru nezbytnou, nehledě na skutečnost, že se v nouzovém stavu zpřísňují nejrůznější s epidemií nesouvisející tresty, takže se pak zaplňují věznice lidmi, kteří ukradli v obchodě housky nebo krabičák, ačkoli víme, že věznice není vhodné zaplnit až na pokraj kapacity a volná místa se jistě budou hodit.

Všichni kolem sebe přece vidíme v tom státním zdravotnickém nákupním šílenství spoustu adeptů, kterým by slušelo jít do tepláků. A ti si určitě nezaslouží jen domácí vězení jako my ostatní.