Na plných nemocnicích je ekonomický zájem

Nová vládou omílaná mantra, která nám má pomoci k rozvolnění, je potřeba snížení pacientů s čínskou chřipkou v nemocnicích. Někdo říká pod dva, jiný pod tři tisíce pacientů.

Mršina PSA, která nám tu už nějaký ten pátek nelibě zavání, už nikoho nezajímá, natož, aby se jí řídil, a tak je zajímavé pozorovat, kudy se ubírají myšlenkové pochody vládních světlonošů na cestě protiústavním tunelem.

Přesto, že se může navenek zdát, že to tu všechno řídí už jen samí pitomci, není tomu tak, a v některých činnostech lze vysledovat legitimní logické počínání.

Zářným příkladem je chování ředitelů nemocnic, kteří jako vrcholní manažeři jimi řízených organizací mají nejen zájem, ale také zákonnou povinnost chovat se ekonomicky zodpovědně, tedy o všem rozhodovat s péčí řádného hospodáře. A pokud jsou pravdivé v médiích zveřejněné údaje o platbách pojišťoven, pak vyvstávají přirozené otázky.

Co udělá zodpovědný ředitel nemocnice, když za každé lůžko intenzivní péče obsazené pacientem s čínskou chřipkou dostane od pojišťovny krom běžné platby bonus cca 65.000 Kč denně a za každé standardní lůžko s pacientem s čínskou chřipkou bonus cca 15.000 Kč denně?

Myslíte si někdo, že má zájem na tom, aby ony „sociální hospitalizace“ chřipkových pacientů nějak popostrčil, když si pacienty rodiny nebo sociální služby nechtějí převzít, protože je nemají kam umístit?

Odpovědi jsou naprosto jednoznačné, má-li se chovat ekonomicky zodpovědně, pak obsazovat lůžka pacienty s jinými chorobami není vůbec v jeho zájmu, a čím víc pacientů s čínskou chřipkou, tím větší ekonomický prospěch nemocnice, tak prosté to je.

Stačilo by zrušit bonusy, když ne za intenzivní lůžka, tak za lůžka standardní a nejspíš bychom se nestačili divit, jak nám chřipka z nemocnic ustupuje.

Na druhou stranu existují obrovské nedostatky v trasování, kdy lidé, kteří se chovají ekonomicky zodpovědně, nahlašují málo kontaktů, a vláda tápe. Lidé nejsou masochisti (přinejmenším ne většina) a nahlásit kamaráda, se kterým se někdo pozitivní někde potká, čímž by onen kamarád přišel o 40 % příjmu (pokud je zaměstnán) a o 100 % příjmu (je-li živnostník), je velmi asociální a zvrácené, tím spíš, když se na žádném z nich jakákoli choroba neprojevuje.

Co udělá takový člověk? Kamaráda oficiálně nenahlásí, ale samozřejmě mu dá o situaci vědět, a ten nadále pracuje (není-li mu vládou zakázáno živit se vlastní prací) a vede svůj život, jen opatrněji a obezřetně k okolí, což by udělal kdykoli s jakoukoli jinou chřipkou, za jejíž pozitivitu nejsou lidé prozatím perzekvováni.

A přitom je to naprosto jednoduché.

Stačí nemocnicím odebrat 15.000 Kč za standardní lůžko za den s pacientem s privilegovanou chřipkou a tuto částku jednorázově dát každému vytrasovanému.

Co se zákonitě stane? V nemocnicích se sníží počty pacientů s čínskou chřipkou a hygienici s armádou budou mít konečně koho trasovat.

Vláda pak zruší protiústavní právní akty (včetně zákazu školní docházky) a my všichni ostatní můžeme začít důstojně žít a vydělávat na nedůstojnou obří sekeru.