Stránky kontaktu

Tak a je to. Nové stránky, či vzezření je na světě. Tím samozřejmě vůbec nekončí, další zkoumání, učení a vývoj. Mám takové tušení, že je to právě teprve začátek. Napsal jsem asi před půl rokem, ale pořád to vlastně platí a tak sem dám, řekl jsem si.

LShorizons.com

Jak se říká, s chutí do toho a půl je hotovo. To jsem měl pocit hned na začátku, když jsem se začal učit jak udělat stránky, že půl je hotovo. Času to však sežralo mnoho, než jsem mohl pustit první verzi do světa. Holt mi není pomoci, asi se už budu učit napořád. Studium jedno jsem dokončil a hnedka se vrhnul na toto…

Jelikož jsem zkoušení, učení a pozorování a hledání informací a tak podobně věnoval v podstatě všechen volný čas, tak jsem se odmlčel v jiných aktivitách. Takže jsem nic nekomentoval, na nic vlastně neodpovídal a teď si tu o tom přemýšlím a říkám si, že o sobě dám vědět a ozvu se tímto blogem. No a jak to tak bývá, když se cele vrhnu na něco, tak teď abych dohnal to ostatní, jako třeba úřady, pracovní záležitosti, ale taky odpovědi kamarádům a podobně.

S odjezdem do zahraničí, jsem ztratil i kontakt s hromadou lidí. S některými mě to mrzí moc a s jinými zas ani tolik ne. Ze začátku jsem si psal s celkem dost lidmi, které jak se zdálo, zajímá, jak jde cvrkot tady. Ale asi něco na rčení: sejde z očí, sejde z mysli, bude. Postupně mi většina kamarádů a známých přestala odpovídat. Někteří, pravda ani nezačali, i když se dušovali, jak že budou. Na druhou stranu mě třeba velmi příjemně překvapila Kačena, kamarádka, která mi zavolala mobilem v době, kdy jsem potíž s internetovým připojením a stěhováním. Počáteční hledání vhodného bydlení v naprosto novém a cizím prostředí. Zavolala, překvapila mě velmi mile tehdy a doteď si to pamatuji.

Napřed mě trochu mrzelo to neozývání, hlavně u některých, mě bližších a pak taky u některých ženských, které se bližšími ani stát nestihly. Pak jsem si pro sebe zadal pravidlo, že kdo potřikrát neodpoví, tomu už psát nebudu. Stejně mi to občas mrzelo i nadále a sem tam jsem zkusmo poslal nějakou zprávičku. No a pak přišel čas, kdy to mrzet přestalo, tedy u většiny a řekl jsem si, že už ani zkusmo sem tam nic nebudu posílat.

V rodině to bylo trochu jinak, s některými jsem si psal tak nějak plus minus pravidelně, když se frekvence snižovala, ale kontakt přece jen nějaký byl. Časem jsem nabyl dojmu, že pokud chci kontakt, musím se sám ozvat. No, a protože často jsem ještě k tomu dostal vynadáno, že jsem se neozval již dříve, tak jsem to přestal dělat. Díky tomuto přístupu kontaktovaných, mě přestalo mrzet být bez kontaktu s nimi. Tedy kromě rodičů, abych to uvedl na pravou míru, kde jsme si sem tam psali, ale spíše volali oboustranně. Minulý čas v tomto případě je proto, že rodiče onemocněli a pak umřeli, během jednoho a toho samého roku.

Taky jsem udělal zkušenost, že pomáhat a dělat to pro jiné jednodušším kýžený výsledek nepřináší. Třeba když někdo říká, že nemá sluchátka a proto nemůže volat, podotýkám, že v době, kdy nebylo tak obvyklé, aby je každý doma měl, tak koupit sluchadla, či dokonce zajistit počítač, v žádném případě nepomůže k tomu, aby vám ti lidi volali. Volají, jen pokud chtějí a pokud ne, tak se vymlouvají.

No a tak jsem přestal psát a volat lidem, kteří se neozývají. Kdo neodpoví víc než jednou, nemůže ode mě očekávat nic jiného, než to samé. Smířil jsem se s tím, odpustil jsem si a teď mě to vůbec nemrzí.

Před nějakým časem, jsem se spojil s kamarádem Petrem po skypu. Měl vždycky zajímavé postřehy. Žije teď také v zahraničí, a když jsme se spolu bavili o životě tam i onde, a taky jsem mu říkal o myšlence na tento web, kde jsem říkal, že třeba si občas můžu připadat bláznivě, pokud něco prožívám tak jak prožívám, ale když se dozvím ze zkušenosti jiných, jak to prožívali oni, tak mi to může prospět. Tak jen tak pronesl mezi řečí, že člověk, když žije takhle jinde, prožívá zvláštní druh samoty, i když kolem sebe má nějaké lidi a jakýs takýs kontakt s kamarády z domoviny taky, i když ten může být či je třeba prachbídný. No dávám mu za pravdu.

Řekl bych, že tuto samotu, nezaměňovat s osaměním, může prožívat člověk, který vkročí do neznáma, začne žít jinde a jinak, nebo třeba se rozejde s někým i pak s jeho okruhem známých a rodinou, nebo například alkoholik, který přestane chlastat a začíná žít po mnoha letech úplně jinak. Jiný kamarád Jan tomu říká, že je to jako přechod pouští, kteréžto přirovnání se mi též líbí. I když nevím, jestli toto zrovna sedí na život za hranicemi, ať už opravdu nebo obrazně…

No a to je prozatím asi tak všechno.