Svoboda je něco, o co je potřeba se starat. Zacházet s ní s největší obezřetností. Každý jednotlivec se stará o tu svou. Ne nadarmo i Milton Friedman napsal, že největší otázkou svobodného člověka ve svobodné společnosti je, co s tou svobodou dělat.
V poslední době jsem narazil na několik článků o svobodě. I když jsem se snažil si vybírat, tak v dosti z nich si pisatelé pletou svobodu s anarchií, nebo prosazováním svých vlastních zájmů na úkor jiných a zapomínají, že svoboda s sebou nese taky zodpovědnost. Pravda, některé články se mi líbily, jako třeba tento.
Pak jsem taky narazil a narážím na spoustu článků vyjadřujících se k amnestii pana presidenta Václava Klause. V jednom pisatel novinář píše, že amnestie spustila lavinu blogů, i když tuto lavinu podle mě spustili právě novináři a média. Ještě před tím, než začal vůbec někdo posuzovat, jak a koho se dotkne, tak media přišli s tím, koho se dotknout může a samozřejmě si vybrali jména, která vyvolávají emoce, přesněji, které mohou vyvolat emoce záporné. Záporné emoce zřejmě přinášejí více zájmu a tím prodeje.
A co mě pobavilo, jak si někteří novináři myslí, jak jsou důležití a tento mediální obraz se snaží prodat i čtenářům a to hned z několika médií najednou. Přečetl jsem si, jak prý se v Evropě velmi píše, jaká že ta amnestie v česku je a jak budí pohoršení. Možná některé agentury převzaly zprávy, které vyšli na stránkách českých novin. Dokonce tam píší, na co poukazuje BBC a to mě zaujalo.
Jelikož pobývám v Anglii, řekl jsem si, že se podívám, co o tom píší Britská média. Musím říct, že mi dalo dost práce, něco vůbec najít. Na google news UK edition nebylo zhola nic a tak jsem probral jednotlivé weby. Na BBC jsem po nějakém hledání našel opravdu jeden článek, ale jinde ne, jen tam není nic, co by oni samy komentovali, ale co o tom říkají jiní v ČR. Naši novináři si opravdu museli dát práci a najít asi všechny zprávičky nebo mají velmi výkonný „newstracker systém“, aby mohli uvést všechny, co o tom psali, a že jich uvedli alespoň šest. Daleko více se v UK věnovali třeba francouzské milionářské dani a tomu, že se někteří svobodně rozhodli tyto daně nepodpořit a opustit Francii na dobu, kdy tyto daně tam budou zavedené. Samozřejmě jim vévodí Depardieu, kterého gesta umí zaujmout.
A jak napsal Jan ve výše citovaném článku, svobodní lidé mají v úctě zákon, který je chrání a zároveň mají v úctě milosrdenství, které umožňuje odpuštění. Myslím si, že svobodní lidé zachází se svobodou opatrně, nebo se o to aspoň snaží. Pokud někoho svobody na čas zbaví, tak postupují obezřetně. A pokud chtějí projevit to odpuštění a navrátit svobodu lidem, kteří zákon porušili, našlapují opravdu opatrně.
Jak i Václav Klaus řekl při příležitosti jeho amnestie, není dobré ji nadužívat, nebo projevovat očekávatelně. V mých očích se mu to podařilo. Využil svého práva a vyhlásil amnestii k dvacátému výročí samostatné České Republiky. Nepatřila těžkým zločincům, recidivistům, odsouzeným na útěku, ani velkým korupčníkům. Pokud někdo dostal velmi mírný rozsudek, na který se vztahuje tato amnestie, nebo pokud se něčí spor vleče více než je zdrávo a vejde se do amnestie, a pokud si zároveň tito zasloužili tresty, které se do této amnestie nevztahují, pak je to chybná věc soudů a nikoliv vyhlašovatele amnestie. Mám v úctě zákon i milosrdenství.
No a to je prozatím asi tak všechno
