Premier League v Norwichi

Jedno malé bezvýznamné plus život v Anglii má. Můžeme se jít kouknout na pěkný fotbal. Norwich před dvěma lety zase jednou postoupil do nejvyšší soutěže. Předtím se jim podařilo dostat až do třetí ligy, ale pak majitelka, či jedna z majitelů, přetáhla trenéra, tady vlastně managera, z týmu, který je porazil, i když měl o dost horší mužstvo. Hned po tomto zápase ho ulovili a začaly se dít věci.

Simona Krýslová

Měl jsem tu čest tady být při jejich postupech a jízda městem po každém z nich, byla vskutku majestátní. Úchvatné divadlo, z myšlenek na pohřeb mančaftu se najednou stala vítězná cesta a oslava fotbalu, sportu, města a týmového ducha a to nejen mezi hráči, ale i ostatními lidmi. Lidi jsou tady hrdí na svoje mužstvo. Dost lokální patrioti. Trošku mi to připomíná situaci v Brně. Taky preferují místní mančaft a chodí na něj, i když kopou druhou ligu a pak je haló, když postoupí. Člověk tu moc nevidí vlaječky jiných mužstev v autech a podobně. V jiných částech Anglie jsou často vidět fanoušci „velké čtyřky“, tedy čtyř největších týmů. Tady tak moc ne.

V týdnu jsme se byli podívat na utkání s Tottenhamem. Co se mi tu na stadionu opravdu líbí, je ta blízkost k hřišti. Seděli jsme tu už na různých místech na stadionu a pokaždé jsem viděl a slyšel fotbal opravdu z bezprostřední blízkosti. Skvělý zážitek z fotbalu. Fanoušci jsou taky slyšet a sem tam si tak s nima jako nahlas zamumlám taky. Dokonce mám už i šálu a čepici, abych se tam necítil nebezpečně. Když jsme byli na Aston Ville, tak jsem měl na sobě modrou bundu a říkal jsem si, že to je v pohodě, sic jsem trochu cítil jako pohledy, ale říkal jsem si, no co, je tu hodně lidí a koukaj, kdyby měli místo očí syrečky, ta na mě smrděj. No jo, ale pak po zápase, jsem upravoval šálu a zjistil, že je celkem v protivníkových barvách. Asi jsem je mátnul. No co, do držky jsem nedostal a teď už mám tu šálu i místní. Líbí se mi, že tu chodí plný dům, i když se jim třeba zrovna nedaří.

Že je pořád vlastně plno, je výhoda i nevýhoda. Výhoda v tom, že na stadionu nikdy není mrtvo a nevýhoda zase, že nejde koupit lístek úplně na všechny zápasy a sezónní lístky jsou beznadějně vyprodané vlastně pořád a ještě je fronta na případné volné na další sezóny, a to už několik let. Holt mají tu rádi fotbal a svůj klub. Líbí se mi tu taková ta místní pospolitost a líbí se mi, jak se perou za další sezóny v nejvyšší soutěži a tak fandím taky. I když je stadión úplně natřísknutej, po zápase se vylidní za deset minut, celkem slušně udělaný. To samý třeba na West Hamu, kam nás vytáhnul kamarád z Chomutova, který mi řekl, kup lístek, syn je jejich fanda a tak mu to dám k narozeninám. No koupil jsem i pro mě a ještě jednoho kamaráda, fanouška Liverpoolu a ve čtyřech jsme tehdy vyrazili na výlet do Londýna, byla tam dobrá atmosféra, hráli s Liverpoolem a já seděl mezi těma dvěma a pozoroval, jak každý fandí tomu druhému a snaží se být k sobě korektní. Dobrý to bylo.

Ten středeční zápas s Tottenhamem se povedl. Byli jsme hned za brankou v místním kotli a viděli jsme dvě branky, každou v jiném poločase, tedy zápas skončil remízou, jedna : jedna. První poločas byl jasně v režii domácích, tedy našich, a do půlky druhého ještě celkem dobré, pak už teda hosté tlačili a i jejich gól byl pěkný, to musím uznat. Po velké chybě, kdy málem naši zvýšili, ale pěkně využitá příležitost. Nuž, bez chyb by nebylo gólů ve fotbale.

Fanoušci jsou celkem slušní. Samozřejmě, že pak se tady taky najdou, jako všude, ale je jich hodně málo. Ještě se v ČR křičí na rozhodčí „černá svině“, nebo „rozhodčí je pi.a“? Tady zase křičí „wanker, wanker“, v přímém překladu, něco jako „honibrk“, v přeneseném něco jako nadávka do pánských přirození. Někteří fotbalisté mají sebevědomí i smysl pro humor. Když tento pokřik mocně křičeli po jednom zapískání rozhodčího a hosté zahrávali přímý kop, Jermain Defoe, moje milá říkala, „že je malej ale šikovnej“ :-) ,se jako omluvně, ale s potutelným úsměvem posunky ptal, „to jako já, to snad nee“. No sranda musí byť i kdyby…

A navíc jsem se domluvil s Janem a Honzou, že sem zajedou a tak i z toho mám radost. Už se těším.

No a to je prozatím asi tak všechno