V denním tisku se dozvídám informaci o protestu studentů Karlovy univerzity proti chystanému zákonu o vysokých školách. Odhlédněme od banálních, bulvárně laděných frází některých médií s jejich tendencí zjednodušovat celou problematiku na školné či obecné remcání proti „zdražování“, a podívejme se na celou věc z širšího hlediska.
Ať už zástupci studentů a profesorů mají pravdu více či méně, za moment hodný pozornosti nás všech považuji reakci pana ministra školství Dobeše. Ten demonstraci prohlásil za vyvolávání sociálních nepokojů a pozval si rektora Václava Hampla na kobereček. Ne kvůli věcné debatě ohledně nespokojenosti s jeho reformami vysokých škol, ale kvůli vyvolávání sociálních nepokojů! Člověku se po vyslechnutí ministrovy reakce až nechce věřit, že se s kocovinou neprobudil někde v roce 1977. Vane z ní vítr totality a „zombie“ šedých normalizačních funkcionářů znovu obsazují své posty.
Funkcionáři totalitních režimů byli vždy s jakýmkoliv pokusem o dialog rychle hotovi. Výslechem, vězením, psychoterorem, donucením k emigraci nebo kulkou. K „vyvolávání sociálních nepokojů“ totiž patří jakékoliv protesty proti totalitním tendencím mocných, tak jako sem patřila i naše revoluce z roku 89 se všemi snahami, které k ní vedly. To by snad pan Dobeš, soudě z logiky své reakce, stál o zachování „sociálního klidu“ zahnívající normalizační společnosti?
Je zajímavé, jak „bohulibý“ zájem na „sociálním pokoji“ a „veřejném pořádku“ mocichtiví lidé mají. Je to trochu jako z Orwelova 1984, kde ministerstvo lásky šíří nenávist a ministerstvo míru neustále rozdmýchává válečný konflikt. Transponováno do nedávných totalitních reálií - sociální pokoj = nechte nás mocné o všem rozhodovat a my vás necháme v klidu, a udržování míru = válka proti vnějšímu nepříteli...
I dnes police s gustem šikanuje iniciátory protestů proti zkorumpovaným starostům s poukazem na porušení jakési vyhlášky o „veřejném klidu“, zatímco stejná policie velkoryse přehlíží například řádění fotbalových fanoušků, kteří zákon porušují daleko více. Logika věci je ale jasná, zatímco občanská výzva ke kultivovanému dialogu je pro mocichtivé lidi téměř smrtelným ohrožením, fotbaloví fanoušci v podobě „hloupého“ vulgárního davu pro ně z zéto perspektivy žádné nebezpečí nepředstavují...
Za velmi nebezpečnou tedy nepovažuji skutečnost, že si pan Dobeš stojí za svojí reformou, ale to, jakým způsobem odmítá dialog s jinou názorovou skupinou. Jak přistupuje k zásadnímu pilíři demokracie, k možnosti pokojně vyjádřit nesouhlas, k právu na dialog a spoluúčast na rozhodování. V dnešní rozjitřené době bych si velmi přál, abychom si podobných postojů všímali, brali si ponaučení z dosud ještě nedávné minulosti, a všemi silami se snažili zabránit návratu oněch funkcionářských „zombie“ normalizačního střihu k moci.
A také se snažme, aby součastné snahy o přeměnu vzdělávacího systému v agregát, určený k výrobě přesných součástek šitých na míru aktuální poptávce na trhu práce, nepřeměnily mladší generace této země pouze v úzce odbornou masu neuvažující v souvislostech.
