Pět strašidel Evropy.

Evropou obchází několik přízraků, tedy strašidel, která více méně nepozorovaně, v nejrůznějších aliancích a stranou hlavního mediálního zájmu vstupují do našich životů a berou nám radost z budoucnosti. Tušíme je spíše intuitivně, než že by o nich informovaly mainstreamové mediální kanály. Mnoho sociologů se shodne na tom, že žijeme v době, kterou profesor a teolog Tomáš Halík nazval „postoptimistickou“. Říkají tomu také postmoderna, tekutá modernita, globální informační věk, společnost nevolnosti....

A jaká že jsou ta evropská strašidla? Patří sem klimatické změny, demografický vývoj se stárnoucí populací, korupce a privatizace veřejného, energetický experiment s velmi nejistým výsledkem a krachující země typu Řecko. Celek je navíc zaobalený v celosvětovém magnetickém poli zvaném „volný trh“, což je hodně mocné božstvo globálního ničím neregulovatelného obchodu, který se nesluší zpochybňovat.

 Rozveďme nyní jednotlivé strašácké body podrobněji:

1.) Klimatické strašidlo: Máme zde klimatické změny. Nezáleží na tom, zda či do jaké míry je způsobil člověk, zkrátka počasí se chová jinak než v předchozích dekádách, je extrémnější ve všech možných aspektech. K nejhorším projevům však patří sucho. Letošní rok je  prý v některých oblastech Francie nejsušší za posledních 30 let. Minulá léta stejný jev obcházel Španělsko, Maďarsko, Rumunsko, Řecko...

Všimněme si zde ještě jednoho zajímavého jevu, který souvisí s mediální epochou v níž žijeme. Média mají ráda dramatické události. Proto jsou například povodně daleko vděčnějším tématem než plíživé sucho. Zatímco dramatická záchrana obětí z rozpadajícího se domu uprostřed kalných běsnících vod připomíná akční film kde děj graduje, pomalu schnoucí úroda na polích nikoho příliš nedojme. Jestliže povodeň zasáhne území omezené na jeden potok či říční nivu, sucho obvykle postihuje celé kraje a části zemí.  Je to děj pozvolný, avšak divák odkojený Hollywoodem vyžaduje akci, zápletku, drama... Také  v plné nahotě vidíme hlavní lež předních mediálních guru. Ti tvrdí, že kdo, nebo co není vidět v televizi či na předních místech webu, vlastně jakoby neexistuje... Sucho však existuje i přes tento mediální bojkot, takže se jednou můžeme hrozně divit, proč chleba stojí 90 korun a za jídlo vydáváme skoro dvě třetiny svého příjmu.

2.) Demografické strašidlo: Druhým strašákem Evropy je stárnoucí populace. Silné ročníky 70. a 80. let nemohou v budoucnu čekat stejné důchodové a nejspíš ani zdravotní zajištění, jaké mají dnešní sedmdesátníci. Rodí se zkrátka málo dětí a Evropa více méně vymírá. Ve společnosti kvůli tomu vzrůstá sociální napětí a různé formy protestů proti vládním reformám jsou v Evropě čím dál častější.

3.) Korupční strašidlo: Není to jenom České specifikum, i když v tomto řemesle vynikáme tak, že nás v EU předběhlo snad jenom Rumunsko a Bulharsko. Korupce je hodně vážným celoevropským problémem podrývajícím demokratickou společnost. Prorůstání mafie a ekonomických zájmů soukromých subjektů do státní politiky je alarmující. Ztráty pak platí obyčejní lidé, kteří jsou právem naštvaní. Dalo by se to nazvat  „Privatizací zisků a socializací ztrát“. A vysvětlujte pak občanům reformu, kdy si všichni musí utáhnout opasky...

4.) Energetické strašidlo: Neboli německé zavrhnutí jaderné energetiky v době, kdy patrně neexistuje plnohodnotný zdroj, který by na poli silové elektřiny jádro nahradil. Spouštěcím momentem tohoto rozhodnutí se stalo neštěstí japonské elektrárny Fukušima, kterou smetlo zemětřesení a vlna tsunami. Již tak velmi citliví Němci zpanikařili a vláda jim svým populistickým krokem vyšla vstříc. Do deseti let budou odstaveny všechny jaderné reaktory,  víme navíc, že jadernou energetiku zavrhli také Italové. Je jisté, že tyto země budou vyvíjet soustavný tlak na okolní státy , aby se jádra také vzdaly. Pro Českou Republiku a její Temelín to znamená nejenom militantní a podplacené Rakouské zemědělce s balíky slámy na hraničním přechodu za Znojmem, ale i mnohem vlivnější a silnější německé odpůrce, kteří vidí spásu v lesích větrných elektráren.

Z jistého úhlu pohledu se jedná opravdu o skok do neznáma, neboť téměř všichni vědci se shodnou na tom, že obnovitelné zdroje jako vítr či slunce nemohou na poli silové elektřiny nahradit výpadek jaderných reaktorů. Bude tedy potřeba více uhelných a plynových elektráren, které vykryjí situace, kdy nebude foukat vítr ani svítit slunce. Zásob uhlí zase tolik není a o závislosti na Ruském plynu se raději moc nemluví. Evropa totiž svých zdrojů příliš mnoho nemá...

5.) Strašidlo státního bankrotu: Jedná se vlastně o bubáka který je poměrně intimně spřízněn s přízrakem číslo 3, s korupcí. Špatně a rozhazovačně hospodařící vlády ohrožují kromě své vlastní země i stabilitu celé evropské ekonomiky. Jinými slovy: Chcete udržet prestiž Eura? Potom tedy dotujte krachující Řecko, říkávají různé ratingové agentury. Jinak celému evropskému společenství snížíme hodnocení, což investory ani vaší ekonomiku jistě nepotěší....

Shrňme si ještě jednou všechny strašáky: Máme tu klimatickou změnu, nejistou budoucnost pro současné třicátníky a mladší lidi, korupční prostředí podrývající demokracie, velmi nejistý energetický experiment s obnovitelnými zdroji a celé je to korunováno hlubokými ekonomickými krizemi ústícími v bankrot.

Geolog a spisovatel Václav Cílek v jedné ze svých knih varuje, že jednoho bubáka ještě společnými silami zvládneme, přidá – li se ale bubáků více, může to vyústit v hodně nepříjemnou situaci. Jestliže do táhlého problému s důchody a stárnoucí populací přijde tříleté sucho doplněné nějakým tím korupčním skandálem, kdy zmizí desítky miliard z napjatého státního rozpočtu, a do toho všeho se přidá energetická krize a závislost na ruském plynu, pak to nemůže dopadnout dobře. Jak se říká „stokrát málo umořilo osla“. Myslím si, že o podobných rizicích by bylo dobré více veřejně mluvit, rozebírat alternativy co se s tím dá dělat. A nejsou to jenom jednotlivosti, o těch se občas něco napíše, mám na mysli právě dopady jejich kombinací. Lidé by měli být připraveni na to, co všechno může přijít a co to může pro společnost i pro ně samé znamenat. Jestliže známe protivníka, už nás nepřekvapí ze zálohy, čili i velmi nepříjemné situace je možné řešit mírnou cestou. Avšak pokud budeme překvapeni, najednou a zpozarohu daleko snáze dojde k panikám, davovým psychózám a růstu extremismu. To je poslední věc, kterou bychom si přáli a k řešení obtížné situace rozhodně nepřispěje. Přejme si proto více rozumných, vzdělaných a informovaných lidí nejenom na vlivných postech, ale v celé společnosti a snažme se ze všech sil zabránit růstu extremismu jakéhokoliv typu. Budeme to hodně potřebovat.