Už vod dětství jsem se cejtil vosamocenej.
Rodiče moc prachů neměli a když něco bylo, tak to narvali do séger.
Furt mi řikali : „Fando, musíš ustoupit. Jsi chlap.“ A tak sem vždycky utřel nos.
Ve škole to byla taky hrůza! Každá úča byla na mě zasedlá a doma mě pak dal fotr nakládačku, když sem dones blbou známku. A ty sem nosil skoro furt.
Do pionýra sem nesměl a tak sem byl skoro furt sám.
Pak sem šel na učňák. Učil sem se na automechanika.
Moc mě to nebavilo, ale jinde to bylo určitě ještě horší.
V tu dobu sem se začal zajímat vo holky.
Jenže na učńáku jich moc nebylo a když jo, tak byly hrozně vošklivý.
Venku sem se je zas bál voslovit.
Na učňáku sem ale seznámil s Pepanem, fajnovym klukem a ten mě začal sebou brát ven.
On měl kámoše a chodilo se většinou na disko, kde sme balili holky.
Pak mě z učňáku vylili, páč sem do něj přestal chodit. Fotr mě málem zabil, ale vracet sem se nemusel.
Začal sem pracovat v supermarketu a chodil dál s Pepanem na disko.
Na jedný diskošce sem se seznámil s Mirkem, supr chlapem.
Pozval mě vo víkendu k sobě domu.
Mirek měl vyholenou hlavu a byl fakt frajer, takovej sebejistej.
Stal se pro mě idolem a chtěl sem bejt jako von.
Mirek mi u sebe řikal, že je ve hnutí skinheads a že prej tam taky můžu bejt, když budu chtít. Pak mi povídal něco vo tom hnutí, ale moc sem tomu nerozuměl.
Chtěl sem mít partu kámošů a někam konečně patřit, tak sem mu řek, že rád mezi ně pudu.
Byli to samý supr kluci. Chodili sme hlavně do hospod a vedli řeči.
Teda já moc ne. Nevěděl sem moc, vo čem mluvěj a nechtěl sem bejt trapnej.
A tak to šlo ňákej čas. Měl sem několik holek, ale s žádnou sem nevydržel, protože všechny byly vomezený.
A pak se stal ten večer.
Byli sme s klukama v hospodě. Dost sme pili, páč Mára měl narozky.
Pak někdo řek, že bysme mhli jít ven čistit rasu.
Nevěděl sem, co tim myslej, ale pro kluky bych udělal všechno a nikdy bych netrhal partu.
Tak sem šel.
U nádraží sme potkali cikány. Kluci na ně začali křičet a cikáni zas na nás.
Začal jsem taky nadávat s klukama a cejtil sem se bejt strašně silnej.
Pak tam dorazili další cikáni a začali sme se rvát. Bylo mi jedno, proč to je. Držel sem s klukama.
Postavil se přede mě takovej menší podsaditej týpek.
V ruce měl nůž.
Tak sem se do něj pustil. Chyt sem mu tu ruku s nožem, aby mě nemoch bodnout. A pak sme se přetahovali.
Byl sem silnější než von a jeho nožem a jeho rukou jsem ho bodl do prsou.
Cikán se svalil.
Bylo slyšet, jak jedou policajti.
Kluci začali utíkat.
Cikáni se na mě chtěli vrhnout, ale policajti jim v tom zabránili.
Týpkovi u mejch nohou tekla z těla po tom bodnutí krev a taky z pusy.
Vypadal jak mrtvej. A taky už asi v tu dobu byl.
To mi řekli, když sem byl první večer na vazbě.
