Když jsem objevila zprávu, že vyšla „Kniha o Kundě“, zaradovala jsem se. Zároveň mě ale zamrzelo, že mě někdo předběhl.
A okamžitě jsem zatoužila jí mít.
Také jsem jí brzy dostala od své přítelkyně Martičky.
Otevřela jsem jí s očekáváním, ale i se strachem, že mě obsah zklame. Nezklamal.
Už úvodní slovo mě okouzlilo a já jsem měla pocit, že někdo pouze krásně zformoval mé myšlenky.
Ano, řekněte kunda – máte na to?
Při psaní tohoto příspěvku se kunda na mém monitoru „začervenila“ jako pravopisná chyba. Možnosti, jak „chybu“ opravit se nabízely ve slovech bunda, junda, lunda, runda, Kulda, Kurda, kunta, kuna.
Ne u všech slov nabízených programem jsem si jistá jejich významem. Význam slova kuda je jasný všem a přesto se tento výraz jeví jako chyba. Jako něco, co není dobré, slušné, dovolené. Něco, co se nesmí psát ani říkat (možná jen potichoučku zašeptat, aby to vůbec nikdo neslyšel). Něco, co se vyjadřuje mnoha jinými, bezduchými synonymy, jen proto aby toto slovo nebylo slyšeno.
To samé se děje slovu píča.
„Co jsi to řekl, Pepíčku? Ještě jednou tohle ošklivé slovo řekneš, tak dostaneš na zadek! To se neříká!“ křičí mamina na asi desetiletého chlapce v supermarketu.
Kluk má strach, ale na kratičký okamžik zahlédnu v jeho očích, jak je vyslovením toho slova fascinován.
A je ještě mnoho dalších slov stejného významu, která jsou podobně odsouzena.
Samozřejmě, že slovo kuda lze vyjádřit i jinak a přesto krásně.
Jen Sapfo, kolik jich měla ve své slovní zásobě! Například delta, brána, posvátné místo, Afroditin pás, trojúhelník bytí, trojcípá cesta zániku, studna požehnání a mnoho dalších.
Je sprosté či vulgární už jen to, že člověk píše o klíně, ať už ho nazývá jakkoliv? Vždyť odtud jsme vyšli a celý život se tam vracíme.
Kunda.
V knize jsou úryvky z děl tolika velikých autorů a všichni to slovo alespoň napsali.Věřím, že je i vyslovily.
A také si myslím, že všichni z nás ho už jednou vyslovili a napsali.
A kolika z nás při tom bylo posvátně!
