Masochismus v nás aneb proč si vlastně pouštíme televizi...

Vím, bude to znít nadneseně, ale v každém z nás se pravděpodobně skrývá kousek masochisty. Jistojistě se skrývá v každém, kdo je ochoten utratit nekřesťanské peníze za televizní přijímač, další nemalou částku vynaložit za vše co k tomu náleží (antény, zesilovače, satelit, příp. kabelové připojení atd.) a jako třešničku na dortu, je následně ochoten za toto sebemrskání, nebo-li sledování televizních programů platit každý měsíc televizní poplatek.

s tímto sebetrýzněním začínáme již v dětství

Zde se narovinu přiznávám, že i já patřím mezi tuto skupinu lidí.

Sice jsem při sledování komerční televize týrán mnohem častěji a na rozdíl od veřejnoprávní televize i několikrát v průběhu pořadu tím, co má nejraději každá kočka, který telefonní operátor je nejlepší, eventuelně nejlevnější, že bude v Praze otevřen tatatatatata XXXLutz a Möbelix, které pivo má jaký říz, po kterém jogurtu zatančím nejlepší břišní tanec, jakou stolici bude mít můj pes po určitých granulích, čím si nejlépe oholit cokoli, čím přilepit zubní protézu, co s prostatou, případně  kde nakupují moji známí a mnoha dalšími velmi cennými a důležitými radami. 

Ve zpravodajství, kde sice nejsem týrán reklamou ani v komerční televizi, jsem bičován tak neuvěřitelnými a nepostradatelnými informacemi, jako: co dokáže ta a ta výbušnina udělat s popelnicí, kdo s vymazaným obličejem koho s obličejem v trávě zatkl, kde nechal tesař díru a díky tomu bylo vyplaveno celé nejvyšší patro činžáku, případně jak strkali velrybu do moře a ona vždy zase připlavala zpět a dalšími podobnými zprávami z celého světa a okolí.

Samozřejmě se také s chutí nechám zmrskat reportážemi typu: koupil jsem si to a to, za tolik a tolik a potom jsem to našel na internetu za tolik a oni mě to nechtějí vzít zpět a vrátit mě peníze, případně, podepsal jsem to a to a oni po mě teď chtějí, abych splnil co jsem podepsal atd atd.

Ovšem nejlépe se osvědčují diskusní pořady. To je již opravdu na hraně sado-maso. Zde přichází vždy ten nejlepší orgasmus při někdy i více než hodinovém masírování všemi dostupnými prostředky, nejlépe politickými diskusemi. Na těch se ukájím nejčastěji.

Řekněme si na rovinu, že si to všechno výše uvedené velmi silně užíváme. Takže si přiznejme, že polehávání u TV je prostě nej...

Při návštěvách u příbuzných a přátel jsem si všiml, že se tuto úchylku s láskou a zaujetím snažíme vypěstovat již od co nejútlejších let i v našich dětech, ale co, jen ať si zvykají na život takový jak má být.

Samozřejmě se najdou výjimky, ale uznejte sami, co vlastně z toho života bez televize mají?

Takže, kdo dočetl až sem, tomu děkuji za pozornost a vytrvalost, protože i čtení blogů je zčásti něco podobného tomu, o čem píšu výše.

a ještě odkaz na článek Petra Paulczynského, který mě k tomuto inspiroval:

Sociální demokrati museli u oběda trpět

a tradičně odkazy na moje poslední články:

Kterak Sobotka vycítil, že by díky VV mohl mít šanci...

To snad není možné aneb co dělá policie?