Jak jsem se nestal muskulárním...

Udělal jsem vážné rozhodnutí.Začnu s posilováním, jelikož má muskulatura již začíná být velmi podobná prejtu. Vyrazil jsem do místního fit centra, kde prý mají ten etoped, alespoň tak jsem tomu rozuměl, prý se to používá na rozcvičení a rozehřátí. Nebo to byl rotoped? Teď si nejsem jistej. Vlastně teď ani nevím, jestli jsem dost dobře pochopil to o tom rozehřátí, protože mně máma vždy na rozehřátí dávala horký šípkový čaj.  

tak tohle jsem nejmíň vyšlapal

No nic, tak to zkusím a uvidíme.

Najal jsem si cvičitele, který svou muskulaturou připomínal Odyssea a tvrdil mně, že po cvičení pod jeho dohledem a za patřičný obnos za pár měsíců bez problémů vylezu třeba i na Mount Everest.

No, proti gustu žádný dišputát, ale co bych asi tak dělal na tom kopci, to teda nevím. Beztak tam bude zima, vidět nic nebude, protože tam jsou mraky pod tebou,  navíc je to tak vysoko, co lítaj letadla s krásnejma stevardkama. Některý by mě mohlo ještě srazit a udělat mně bolest. Co bolest, i zabít by mě mohlo, kdybych pak spadl z tý skály.

Ale k té posilovně.

Poté, co mi bylo vysvětleno, že etoped je něco, ale něco naprosto jiného, dokonce prý to není ani stroj, ani přístroj, ale prej člověk, jsem se jal řádně rozcvičovat na tom rotopedu. Hrůza, šlapal jsem jak blázen nejmíň hodinu, vypadalo to, jako bych jel do hroznýho, nekonečnýho, nejstrmějšího kopce, jaký si člověk dokáže představit, přesně, jako bych jel na ten Mount Everest. To všechno jen proto, že trenér ze mě chce mít co nejdřív neochvějného kulturistu.

Po naprostém fyzickém zkolabování jsme zkontrolovali tu krabičku na rotopedu a zjistili jsme, že jsem ujel celých 350 metrů a prý jsem měl pro začátek nastavenej ten skoro nejlehčí převod. Já si myslím naprosto něco jinýho, což jsem psal již výše a navíc, kdoví, co ta krabička ukazovala!!! Pomalu přestávám věřit technice, to přece není možný, člověk šlape jak blázen, myslí, že objel nejmíň Středozemní moře jak Odysseus a ono prd... celých 350 metrů!!!

Po tomto mě tak nějak mé rozhodnutí stát se kulturistou s vypracovanou muskulaturou opustilo. Odmítl jsem všechny posilovací stroje, ať už hydraulické, mechanické, různé činky, jednoruční i dvouruční, které by ze mě museli sundávat nejspíš hydraulickým zvedákem. Takže...

Udělal jsem vážné rozhodnutí.

Nebudu svalovec, nebudu mít břicho jak pekáč buchet, ale stanu se muzikantem a založím kapelu a bude to nonet, protože to je tak akorát dost lidí, aby až budeme koncertovat, tento koncert nebyl kvůli malé návštěvě zrušen, protože každej bude mít povinnost dovést alespoň tři přátele. Já budu hrát asi na flétnu, protože buben bych po svém posilování neunesl.

Ale o tom zase někdy příště.

Tento článek jsem psal sice soutěžně, na slova, která byla dána předem... viz. Literární soutěž "O chilské pero" no nevyhrál jsem, tak se s vámi o to dělím :-)