Jak to vnímám já: Asi se naučím chlastat.

Tak jsem po dlouhé době dostala chuť na vinnou klobásu. Včera jsem šla okouknout  vánoční trhy a došla jsem až do jednouho z marketů jen tak na čumízu. A ejhle u pultu s masem a salámy jí měly...

...vinou klobásku. Zvažovala jsem kolik jí je asi tak na kilo, které jsem si napřed poručila. Slečna za pultem kus odřízla a hodila na váhu. Bylo toho dost, ač váha nedosahovala ani třičtvrtě kila. Kilo za 114,- Kč nebyla sice nejnižší částka, ale jako jídlo pro tři osoby, proč do toho nejít, že?

" To stačí..." pronesla jsem, aniž bych si nechala dovážit do kila a domů jsem šla s pocitem dobře vymyšlené večeře nebo následujícího oběda.

No, nakonec vyšla dneska k večeři.

Svinula jsem jí za pomocí špejlí do šneků, obalila 4 šneky v hladké mouce a dala péci. Ta bílá zamotaná potvora prskala na celou kuchyň a já za chvilku hledala v dýmu sporák. Šla jsem otevřít dveře od balkónu, protože kuchyňské okno odvětrávat nestíhalo... odér, který se linul bytem byl cítit možná až v přízemí paneláku.Pekla jsem už třetího šneka (plyn jsem ani neměla zprudka) a najednou mi úplně zčernal olej. Vypla jsem plyn a stále větrala.

Nandala jsem na talíř brambory a sobě i  synátorovi jsem rozpůlila prvního opečeného šneka. Dala jsem sousto do úst. No, když jí kupuji v jiném marketu chutná jinak.  Má i jinou měkčí konzistenci i za syrova a taky není tak "umělohmotná" po upečení. Inu jiný kraj - jiný mrav, pomyslela jsem si. Synátor zatím testoval brambory a já si zvykala na zcela jinou chuť vinné klobásy (nechutnala vlastně nijak) a polkla jsem druhé sousto jakési hmoty. Synátor vložil do úst klobásu a v tu ránu jí vyplivl a zaječel:

"No fuj, co to je za hnusnej blivajz?" 

"Taky ti to nechutná, co? Tak já ti přidám brambory..." pronesla jsem s pocitem viny, že to nebohé dítě má k večeři jen obyčejné vařené brambory. Jsem to ale matka. Napřed ho vyháním, že větrám a pak mu dám na talíř takový humus.

Když se později vrátil partner a viděl nedojedenou klobásu ochutnal ji a v tu ránu jí vyplivl:

"Tedy Ladu, ty taková vynikající kuchařka, která vaří tak vynikající jídla a koupíš takovej megamarketovej sráč! Se ti divím!"

"Já vím je to hnusný, co?"

"Hnusný? To je slabý slovo." procedil a sápal se pro slívovici, že si musí vydesinfikovat ústa. Kouknul na kamna na pánev...

"Co to je?"

"No,  takhle se přepálil olej! "

"Cože? To vypadá hůř než vyjetý olej!" kopnul do sebe odlivku slivovice z malého značkového lihovaru. Vylila jsem zchladlý olej do dřezu a ani deci jaru nedokázalo tu mastnotu z pánve a dřezu za pomoci vařící vody dostat. Vzteky  a se slzami v očích jsem lupla do dřezu celou pánev a vyndala jsem druhou odlivku a poručila jsem si nalít slivovici, kterou jinak nepiji a vyhýbám se jí obloukem jako čert kříži. Kopla jsem to do sebe a raději ani nechtěla přemýšlet, co předtím prošlo mým zažívacím traktem pod názvem vinná klobása.  Vzápětí jsem měla nalitou další odlivku.

"Neříkala jsi, že jsi polkla dvě sousta?"

"Jo!"

"Tak do toho!"

Já se kvůli megamartetovým sajrajtům ještě naučím chlastat - blesklo se mi hlavou. Stoprocentně ale už vím, že vinou klobásu už nikdy nepozřu.

Zbytky z talířů stejně jako dva osmažení šneci a jeden ještě  obalený šnek skončili v koši s odpadem a já pro příště budu zvažovat, zda v tom řeznictví, které náleží k jednomu obchodními řetězci vůbec někdy něco nakoupím. A co víc, přemýšlím, čím vším nás rádoby výrobci potravin krmí...