Jak to vnímám já: Když pod označením luxusu v Praze, pozřu maso z nemocné krávy, ale draze

mám se cítit blaze? No, řeknu vám, že po přečtení titulku o hnijícím mase nemocných krav dovezených z Polska, prodávaných jako argentinské hovězí v pražských luxusních restauracích jsem si řekla,

že Pražáci jsou opravdu zvláštní sorta lidí sorta lidí s vytříbenými  zvyklostmi. Za prvé mě zarazila ta  bezostyšná drzost nakoupit levné hovězí maso pofiderního původu a prodávat ho za drahé argentinské a za druhé - tisícovku za flák masa na talíři to si opravdu může dovolit jen horních pár tisíc lidí. Vždyť za tisícovku se kolikrát stravuje čtyřčlená rodina i několik dní, ale o tom asi Pražáci nemají tucha, neví, jak se žije v podhradí!

Samosebou, že jsem se oklepala hrůzou už při přečtení titulku o tom jak maso z polských jatek, kde se pořážely nemocné krávy a v Praze se vydávalo za luxusní argentinské maso. Naposledy jsem takový třes zažila po operaci, kdy mi vylítly teploty hodně přes čtyřicítku a já roztřásla zimnicí i postel. A můžu vám říci, že číst titulek bezprostředně po požití jídla z masa, asi bych neručila za obsah žaludku.

Fuj!

No jo, ale víme pokaždé, co jíme?

Jakou prasárnu jsme kdy zcela nevědomky pozřeli?

Tento skandál vyplul na povrch vlastně jen díky skrytému zařízení na jedněch jatkách, ale jak to vypadá jinde?

Když občas vidím, jak Česká obchodní inspekce uzavře tu a tam nějakou restauraci, mám pocit, že to vidí i můj žaludek a dá o sobě vědět. Je odvěká pravda, že řezníci, zelináři a hospodští se vždy měli tak nějak lépe, neboť co si budeme vykládat, jíst se musí. A tak je známo, že se na jídle dá vydělat. Takže uvedení měli zdroje příjmů jasné. A když byli rozumní profitovali pomalu a dlouhodobě, aniž by na obdiv stavěli vily, auta a jiné hmotné statky…

No jo, ale dneska chce každý honem rychle zbohatnout a mít co nejdřív ten luxus pro sebe a pokud možno v dobré měně – takže pak dopřeje i zákazníkovi za luxusní cenu věru luxusní pochoutku na talíři!