Obědvala jsem s důchodci! Byla jsem tam za exota!

Ne, to opravdu není domov důchodců! Ani školní jídelna, kde se dá celkem levně pořídit oběd i s polévkou a někde i zákuskem. Ale proč je tu tolik důchodců? Vstoupila jsem do správných dveří? Nemám radši hned vzít nohy na ramena?

Dneska se Marta usmívala rovnou od dveří kavárny! Jen jako obvykle nekoukla nejdřív do vitríny se zákusky. Důkladně se rozhlédla kolem sebe. A začala se potutelně usmívat. Netušila jsem proč!

Jen Marta dosedla, už se smála. Hlavou ukázala kolem a oči zabodla do osazenstva tří sražených stolků v rohu.

Koukla jsem tam! No co, seděla tam skupinka důchodců. Ti tu obvykle sedávají. Ve sportovním oblečení, hůlky na nordic walking opřené o zeď, celkem moderní účesy a jsou i veselí, žádní mračouni!

Pořád ještě beze slov jsem kývnutím hlavy Martu vyzvala, ať spustí!

Marta jen počkala na svoje kafíčko a oblíbený dortík a zacinkala lžíčkou v hrníčku. Ukončila svůj obvyklý rituál a začala:

"Představ si, že v pondělí jsem obědvala s důchodci! A byla jsem tam za exota!", Marta se smála decentně a ještě decentněji mluvila, aby ji ti v rohu nezaslechli...

"Ty chodíš na obědy do školy?!?", napadlo mne jako první možnost.Tam mají důchodci slevu a byli by hloupí, kdyby toho nevyužili...

"Ne, to ani náhodou!", odmítla mou skvělou myšlenku Marta: "Vždyť víš, že když pracuju z domova, tak se vždycky přes oběd proskočím venku a jdu na procházku kolem potoka..."

Kývu, že ano, to přece dobře vím. Dělám to taky tak.

"A občas se projdu do obchoďáku a koupím tam nějakou blbost, třeba dva banány nebo máslo nebo bagetu... ...abych jako měla důvod, proč tam jít...

A v pondělí...", Marta se trochu zamyslela: "...v pondělí jsem se asi trefila do doby, kdy se v obchoďákové restauraci podávají obědy. Levné menu...

Koukám na tabuli s nabídkou a tam zapečené čekanky s bramborovou kaší! Čekanky miluju a bramborovou kaši jakbysmet! Tak jsem tam šla!

Přišla jsem asi celkem brzo, restaurace byla prázdná. Vybrala jsem si pěkný stůl v rohu, abych měla přehled. Vždyť mne znáš!"

Ano, znám. Marta má vždycky ráda krytá záda! To pro všechny případy!

"Obsluha mi donesla jídelní lístek. Ani jsem ho nepotřebovala, protože už jsem měla vybráno... ...ale prohlédla jsem si ho. Nic mne nezaujalo, můj výběr byl perfekní!

Objednala jsem si pití a že tedy budu čekat. Namazala jsem si bagetu s máslem... ...ta přistála na stole hned s jídelním lístkem...

Než jsem poprvé zakousla, měla jsem na stole polévku! To jsem tedy nečekala, na tabuli nebyla napsaná! Zeleninová, hustá. Tu mám taky ráda. Horká!

Tak jsem pomalu foukala a ubírala lžící z okraje, abych měla teplou tak akorát do pusy...

Soustředila jsem se a vychutnávala malé kousky zeleniny, které plavaly v polévce..", Marta se na mne usmála a dala si s chutí na jazyk soustíčko z dortíku: "...a najednou... ...najednou mne zarazil nějaký hluk!

Rozhlédnu se a ejhle! Restaurace byla plná!

Plná důchodců! Vesele na sebe pokřikovali, zdravili se a servírky byly jako blesk a dvojky vína byly na stolech coby dup! Některých už se ani neptaly! A polévky byly druhý coby dup!

Důchodců pořád přibývalo a vypadalo to, že každý má svoje místo!

Napadlo mne, jestli jsem někomu nezasedla židli...", pokyvovala hlavou Marta: "...ale pokud ano, nikdo mi to nedal najevo!

A než mi donesli čekanku, sledovala jsem hukot... ...všichni byli v pohodě a klidu. Žádný stres!!!"

Marta se podívala znovu do rohu kavárny. Ti tam byli v klidu. Pochutnávali si na dortících, něčemu se smáli a dělali si legraci z děduly se sádrou na ruce...

Chvíli jsem uvažovala, proč mi to Marta celé vykládá... ...a nečekala jsem dlouho!

Marta se vrátila pohledem zpátky ke mně: "Víš co? Často se říká, že důchodci jsou nerudní, furt nadávají a nikdo se jim nezavděčí...

Já si tam na tom obědě uvědomila, že ta veselá atmosféra při jídle je vlasně velice příjemná. A že není třeba se nikam honit!

A v ten moment jsem zpomalila, vychutnávala jsem každé sousto a ještě si dala kafe!

A řekla jsem si, že právě začínám přípravu na důchod a že už nebudu nikam chvátat a stresovat se!"

A jak je Marta táborová řečnice, tak další slova byla jak projev na podiu pro davy: "Ať žije klid a pohoda! A příjemné stáří! Které mne zatím čeká, ale samozřejmě nemine!"

A po chvíli Marta ještě dodala: "Ještě že jsem tam za toho exota byla! Jediná jsem to jídlo do sebe házela jako v poslední minutě života!

To už dělat nebudu!!!"

---

PS. S Martou se vždycky nasmějeme! Smích přece léčí! Marta ty svoje historky vykládá s radostí!

Zachránila jsem dům před vytopením! Vlastním tělem!

Dostala jsem čočku od dědka!

Líbí se mi, když mě píchá do zadku!