Něco nám žere elektřinu!

To s očima navrch hlavy tvrdil manžel, když zděšeně seběhl ze schodů! Koukala jsem na něj nedůvěřivě! Hlavou mi letělo... Dobrá, kuna může ukousnout kabely v motoru, pes překousat koleje, ale co může žrát elektřinu? Mimozemšťan?

Na kafi jsme se s Martou dneska zase zasmály. Přišla s ní i její dcera Sylvie. Srazily se náhodou někde ve městě na přechodu. Venku je zima, tak Sylvie ráda přijala pozvání na šálek horké kávy.

"Fakt?!?", ptám se s úsměvem Sylvie, když v několika větách zopakovala, co vykládala cestou Martě o vykuleném manželovi. Marta ale neslyšela celou historku až do konce a tak si ráda vyslechla začátek ještě jednou. A je taky zvědavá, kdo je ten zvláštní žrout!

"Tak si představte tu situaci," smála se Sylvie: "Dva dny v týdnu pracuju z domova. Manžel taky pracuje z domova, ale máme pracovnu každý v jiném patře, takže se někdy sejdeme jen u oběda a nevidíme se celý den.

A včera? Včera to bylo jinak! Kolem desáté slyším dusot nohou po schodech. Než se stačím ohlédnout ke dveřím, tak je rozrazí manžel a před sebou jednu ruku nataženou s mobilem a ukazováčkem druhé ruky ukazuje na displej! Oči vytřeštěné!

Koukám na něj a jen pozdviženým obočím se ptám, co se děje?!?

"Něco nám žere elektřinu!", zoufale volá manžel. Asi kuna, říkám mu. Anebo havrani, co se zimou krčí za komínem. 

Manžel na mne nevěřícně kouká a smutně povídá: "Konečně vyšlo sluníčko a vyděláváme! Zase aspoň pár centů!"

Manžel už stojí těsně u mně! Obvykle mi přijde dát rychlou pusu, ale dneska na mne civí jak tele na nový vrata!", usmívá se na nás očima Sylvie: "Tak se ho znova ptám, co se stalo. 

Už se trochu uklidnil a sleduje graf na displeji. Já se jen v duchu směju.

Přece jenom ty solární panely nemáme dlouho a tak manžela baví sledovat, co se vlastně děje. Akorát že teď dlouho nesvítilo sluníčko, pak byl sníh, pak zase několik týdnů pršelo nebo byla mlha..."

S Martou už tušíme, co se stalo, jsme přece praktické ženy!

Sylvie to na nás vidí a vesele dodává: "Tak jsem tam manžela ještě chvíli nechala zoufale stát a pak mu v klidu povídám, že jsem pustila pračku!

On se na mne nešťastně podíval a znovu ukázal na displej a že prý jsou tam dva skoky, jak to tu elektřinu žere!

Tak jsem ho ještě další chvíli nechala v tom zoufalství...", lišácky se na nás usmála Sylvie a pak jsem ho dorazila:

"Miláčku, a pak jsem ještě zapnula myčku!"

---

PS. Nejen Marta, ale i Sylvie je veselá kopa... A nakonec i některé nepříjemné situace je nezničí...

Amsterdam nebo Rotterdam? To je jedno! Oboje je v Holandsku!

Petře, k noze! Že by nová sexuální praktika?

Jsi cizinka? Tu kreditku jsi určitě ukradla!