Chceš lepší uhlí? Tak podplať bagristu!

Černé uhlí určitě víc hřeje než to hnědé! Přes to nejede vlak! Ale co když je ho málo a kvůli hnědému uhlí se člověk víc nadře? A taky hrozí nebezpečí požáru? Řešení je tak jednoduché! Stačí přece podplatit bagristu!

Občas Marta naše kafíčka nestíhá. Většinou je to kvůli husté dopravě. Autobus stojí v koloně a nedá se nic dělat...

Dneska se taky opozdí, smska právě dorazila. Sleduji zatím starého pána ve vyžehlené modré košili a šedé vestičce. Sedí na židli rovně jako pravítko, hlavu vztyčenou. Jako by to kdysi byl voják nebo policista. Také na někoho čeká...

A už vidím, kdo přichází k jeho stolku. Podobný starší pán, hubený, usměvavý. Jednobarevná šedá košile, podobná vestička, vznosné držení těla...

Oba se usmívají a zdraví se cvrnknutím do pomyslného kšiltu.

"Jak to dneska jelo?", ptá se sedící pán, podle košile jsem si ho pojmenovala pan Modrý.

"Přesně podle grafikonu! Vždyť víš, že to vždycky sleduju!", s úsměvem odpověděl pan Šedý: "A co ty? Všechno dobrý?"

"Jo, taky podle plánu...", pan Modrý ukázal na židli vedle sebe: "Jen kdyby ty oči líp sloužily. Už to není, co bývalo."

Pánové čekali na kávu a trojbarevný zákusek a zamyšleně pozorovali ulici za výlohou. Zdálo se, že času mají habaděj...

"U doktora, u doktora?", pan Modrý je zvědavý, zdá se...

"Jo, jako každý měsíc. Ty moje kraksny už mi neslouží tak jako dřív...", pan Šedý seděl u kávičky a každou chvíli ťuknul ukazováčkem do desky stolku.

Vypadalo to, že pánové se tady setkávají pravidelně. Nakonec jako většina stálých hostů kavárny. Patříme mezi ně už i my s Martou, místní latté je prostě nepřekonatelné... ...a známe se od vidění už s řadou štamgastů. A je to fajn.

Pánové Modrý a Šedý jsou tu asi poprvé... ...nebo aspoň já je vidím poprvé.

Pan Šedý pořád v pravidelných intervalech ťuká do desky stolu...

Pan Modrý ho pozoruje. Zdá se, že mu to ťukání nepřijde nijak divné. V klidu popíjí svou kávu a zákusek se pomalu zmenšuje a mizí v útrobách pana Modrého.

Už notnou chvíli jen tak sedí a nic neříkají... ...vypadá to, že se znají dlouhá léta a že nemusí vykládat nějaké zbytečnosti...

Marta pořád nešla. Hlásila, že autobus stojí na stejném místě v koloně a že zrovna kolem nich projely dvě houkající sanitky...

Nevadilo mi to, protože pánové se pustili do vzpomínání...

Ano, oba nosili uniformu a oba nosili čepici. Ale ne vojenskou nebo policejní, ale nádražáckou.

Pan Modrý byl výpravčí, pan Šedý strojvedoucí. Oba působili na stejné trati, takže si mávali každý den několik desítek let.

Oba pamatovali parní lokomotivy a spoustu kolegů.

Pan Modrý s láskou vzpomínal na výpravčího, který ho zaučoval: "Když jsem šel do samostatné služby, tak mi řekl: Podívej, ty jsi šikovný kluk, naučil jsi se všechno a žádné rady ode mne už nepotřebuješ..."

Pan Šedý se usmíval. Už to slyšel aspoň tisíckrát, ale vzpomínání na staré časy mu bylo evidentně milé, takže panu Modrému nic neřekl a poslouchal dál, jako by to slyšel dneska poprvé. A ťukáním ukazováčku jako by to potvrzoval...

"Jediné, co ti dám a je to to nejcennější, co jsem za svůj život nasbíral, je seznam špatných topičů!", pan Modrý se usmál: "A měl naprostou pravdu! Když byl špatný topič, tak vlak většinou nepřijel včas a byl to horor!

S těmi špatnými nechtěli jezdit ani někteří strojvedoucí, protože když se špatně topilo, lokomotiva neměla vůbec žádný tah a někdy ani nevyjela do kopce!

A navíc hnědé uhlí špatně hořelo a hořící kousky létaly sítem z komína ven a zapalovaly obilí a trávu! Jenže co se dalo dělat, černého uhlí bylo málo..."

"No jo, to je pravda. Sám jsem měl své čtyři oblíbené topiče a s těmi jsem celou dobu jezdil!", potvrzoval pan Šedý.

Mezitím přišla Marta a hned se zapojila do nenápadného poslouchání. Je taky zvídavá...

Pan Modrý ještě kouknul na ukazováček pana Šedého a zasmál se: "A přestaň už konečně mačkat ten živák*, nejsi už v čajníku**!"

Pan Šedý se taky zasmál a vesele to okomentoval: "Říkal jsem si, jak dlouho to dneska vydržíš, než mi to řekneš!"

A začali se smát oba dva. Asi to byla jejich pravidelná kafíčková hra...

A než se pánové pustili do diskuse o vnoučatech, tak ještě pan Šedý s nostalgickým úsměvem dodal: "Někteří topiči byli tak dobří, že radši podplatili bagristu, aby jim místo hnědého uhlí naložil to černé! To se pak jezdilo! A stačila basa piva!"

---

PS. Abych oběma pánům rozuměla, musela jsem hledat, o čem to vlastně mluví...

* živák = tlačítko bdělosti

** čajník = malá parní lokomotiva

---

PPS. Oba pánové by si jistě velice dobře rozuměli s panem Igorem i s panem Adalbertem!

60+?!? Staroušek je pořád čupr! Má žerotické sny!

60+?!? Staroušek má štěstí! Málem se zabil v autobusu!

60+?!? Staroušek si musí dát bacha! Aby nedostal přes čuňu!