A dala si rychlýho čouda!

Poklidné pondělní ráno. Cestující stojí na nástupišti číslo 3 a čekají na vlak. Mají času dost, protože přijíždí teprve ten předchozí. Má totiž (celou!) minutu zpoždění...

Z podchodu přibíhá tryskem sice trochu macatá, ale pořád celkem schopná čtyřicítka. Všechny hlavy, hlavně ty mužské, se otáčejí jejím směrem.

Dobíhá k posledním, už zavřeným dveřím. Mačká na tlačítko, mačká, mačká... ...ale nic... ...dveře se neotevírají...

Vlak se rozjíždí...

Hlasitě nadává, hrozí odjíždějícímu vlaku...

Čekající na jiný vlak se otočí zpátky do původní letargie a v poklidu čekají na ten svůj...

Najednou plesk! Než se hlavy zase otočí, další plesk!

Otazníky v očích. Co to bylo?

Po zemi se válí žabky!

Ženská se v klidu obouvá. Jaký to kontrast oproti předchozímu vzteku.

Běžela totiž bosa, v žabkách to moc praktické není...

V ruce má termosku s kafem. Že by proto přiběhla pozdě, protože se pomalu vařila voda?

Vytahuje krabičku cigaret a dává si čouda.

Rychlýho, protože další vlak jejím směrem už stojí na vedlejší koleji a jede jí za celých DEVĚT minut!

...asi by stihla i čoudy dva!