60+?!? Stařenka chce teplo! Ale proč na zatopení potřebuje magnet a rukavice?

Bydlíte na vsi? Plyn vám nezavedli a elektřina je drahá? Nevadí! Máte krbová kamna, ta to jistí! Jenže zima je tady! Musíte topit celý den! Zcela jistě k tomu potřebujete spoustu věcí! I nečekaných!

Paní Soňa byla dneska na kafíčku trochu ušmudlaná. To je u takové dámy zvláštní. Za nehty černo a na čele měla šmouhu od sazí.

Babky ji přivítaly trochu s obavami. Není nemocná? Nebo že by se paní Soňa na stará kolena učila za kominíka a jen slezla z komína, aby odběhla na kafíčko? To přece nemůže vynechat!

"No co, proč na mne tak koukáte?", smála se paní Soňa: "Chvátala jsem na autobus a bouchly mi saze! Další jede až v poledne a to by už bylo po kafíčku! Přece ty zákusky nebudete jíst samy! Tak jsem jen zabezpečila krbová kamna, naložila polínka, aby dlouho vydržela a běžela jsem na autobus. Už se rozjížděl, ale jel známý řidič a tak na mne počkal!"

Babky byly samozřejmě rády, že paní Soňu vidí a uklidnily se. Nic vážného se nestalo, tak to bylo fajn.

"Dneska jsem při zatápění neměla magnet, někam se asi zatoulal a tak jsem potřebovala víc času. Znáte vnoučata, chvilku neposedí a naruší vám zavedené pořádky!", jen vydechla paní Soňa a babky nemohly než jen souhlasit. Většina mívá o víkendu na starost podobný pytel blech a ví, že pak dva dny nejsou věci na svém místě. Ale nešlo jim do hlavy, proč paní Soňa potřebuje magnet! Na zatápění?!?

"No přece magnet přitahuje železo, to ví každý prvňák!", paní Soňa zaregistrovala udivené pohledy: "A na topení je každé dřevo dobré. Synovec má možnot dostat staré rozbité palety a tak je vždycky nařeže na kusy tak, aby se vešly do kamen a já s nimi topím. Krásně hřejí! Jenže mi děti někam zašantročily i rukavice! To určitě byl Ivánek, to je takový diblík!"

Paní Soňa mluvila dost nahlas, protože některé babky byly už trochu nahluchlé a tak její story se zatápěním s pobavením sledovala celá kavárna.

"Ale já nejsem žádný diblík!", ozval se dotčeně pronikavým hláskem z druhého konce kavárny asi čtyřletý chlapeček a obrátil se na tatínka: "Tati, řekni té paní, že jsem hodný!"

Než stačil tatínek cokoli říct, chlapeček se ještě zeptal: "A tati, ty přece žádný magnet ani rukavice nepotřebuješ, když zatápíš! Není ta paní hloupá?!?"

To už tatínek zalapal po dechu, protože cítil oči všech návštěvníků a taky viděl paní Soňu, jak se zvedá a jde k nim. Mladé slečny za pultem se chichotaly, protože očekávaly divadlo, které tahle parta babek občas předvádí.

Paní Soňa došla ke stolečku.

"Mladý muži!" oslovila vznešeně chlapečka. Ten se hrdě postavil, protože takhle mu ještě nikdo v životě neřekl: "Ty se jmenuješ Ivánek?"

"Ano, po tatínkovi," hrdě odpověděl chlapeček a ukázal na tatínka, který nevěděl, jestli se má smát nebo prát!

"Ivánku, vidím, že máš kakao. Strč do něj prst!", paní Soňa vzala do ruky chlapečkův hrníček. Ivánek strčil do kakaa ukazováček a hned ucukl, protože to kakao bylo čerstvě donesené a samozřejmě pálilo. Podvědomě si dal spálený prst do pusy a po chvíli plačtivě odpověděl: "Vždyť je horké a pálí!"

"A víš, co je paleta?", ptala se dál paní Soňa: "Ta, co jsou na ní složené třeba cihly nebo cement?"

Ivánek kýval, že ví, protože u babičky opravují dům a Ivánek po paletách rád leze.

"A taky víš, že v paletách jsou hřebíky?", paní Soňa už šla zpátky na svou židli a vedla konverzaci s Ivánkem přes celou kavárnu. Oči ostatních se točily sem a tam podle toho, kdo mluvil.

"Vím, minule jsem si propích gumovku a tekla mi krev!", natahoval při té vzpomínce moldánky Ivánek.

"Když topím paletami, tak dřevo shoří a v kamnech zůstanou hřebíky. Občas se zaklíní do mřížky a pak nejde vyndat popelník." Ivánek sledoval paní Soňu s velkým zájmem. Ostatní taky, protože jim ten magnet a rukavice nedávaly smysl.

Paní Soňa pokračovala: " A tak každé ráno před zatopením musím vytahat ty hřebíky a pak teprve zatopím. Když mne před časem viděl synovec, jak se s tím morduju, tak při další návštěvě přinesl magnet a to bys, Ivánku, viděl, jak mi to teď jde rychle!"

"A ty rukavice?!?", to už se zeptal tatínek, protože role magnetu ho velice zaujala.

"To je jednoduché! Teď je víc zima a tak topím déle. Na noc dávám velké poleno a ráno, když zatápím, tak jsou kamna ještě horká! A hřebíky samozřejmě taky!

Když jsem si spálila poprvé prsty při svyndávání těch horkých hřebíků z magnetu, tak jsem si příště vzala zahradní rukavice! A od té doby vyndávám hřebíky jedna báseň!"

Ivánek se otočil na tatínka: "Tati, já chci taky magnet na hřebíky!" Tatínek se jen usmál.

"Nebudeš už jako moje vnoučata. Ta s magnetem chodila po domě a zkoušela, co je kovové a kde bude magnet držet!", smála se paní Soňa: "A protože mne děti viděly, jak používám rukavice, tak si je vzaly taky!"

Chlapeček se usmál a prstem zkoušel, jestli se kakao už dá pít. Tatínek ho pohladil po vlasech a přemýšlel, kde sehnat velký magnet.

A paní Soňa dodala už jen k babkám: "Byla to docela komedie, vidět ty prcky s rukavicemi až u loktů, jak u ledničky nebo u nohou židlí zkoumají vlastnosti magnetu.

Asi si myslely, že magnet bez rukavic nefunguje!"

---

PS. Paní Soňa se umí radovat ze života!

60+?!? Stařenka je divoška! Pere se s klávesnicí!

60+?!? Stařenka přežila! Málem ji smetla vlna!

60+?!? Staroušek nehoří! Jen mu svítí pleš!