Záhadná pračka,

aneb nikdy neodbíhej od započaté práce. Schválně, kdo z vás myje rád okna? Myslím, že se najde i nějaký muž, kterého to baví, na rozdíl od nás žen. Ale je to občas nutnost a hlavně vystihnout ten správný okamžik, impuls, pustit se s vervou do toho.

Posledně, když jsem dostala zrovna tento nápad, se mě stala neuvěřitelná věc. Hodím první várku záclon do pračky, vše v pohodě, záclony jako nové, přehodím další do pračky a s těmi vypranými běžím dvě patra, pověsit je pěkně na sluníčko. Sotva přijdu zpět do bytu, otevřela se prudce dvířka od pračky a vyhrnula se voda i s obsahem, mě přímo pod nohy. Zírala jsem na tu spoušť a v prvním momentě nevěděla, co dělat. Naštěstí mě napadlo to nejrozumnější, vypnout ji ze zásuvky a házet na podlahu vše, co mě přišlo pod ruky. Kdo ví, jak vypadá konstrukce okálů, ví o čem je řeč. Voda se zde okamžitě hrne k sousedům a navíc, vše je dřevotříska. Ještě štěstí, že jsem se nezdržela venku, nebo nedej bože, někam odjela. Když jsem uklidila tu spoušť, zavolala jsem neteři, u které byla pračka zakoupena. Nevěřícně naslouchala a nevěřili mě ani doma. Různě jsme zkoušeli pračku zavřít a otevřít, mysleli jsme, jestli to není těsněním, ale držela pevně. Neuplynul ani týden a situace se opakovala. Prostě se najednou vyvalily dvířka, voda i s bohatou pěnou ven, inu scéna jako z Titaniku, jen u toho chyběl hlavní hrdina di Caprio. Tentokrát byl však doma muž a konečně uvěřil, že se to prostě stalo. Nebyl z toho moudrý ani opravář praček, jen kroutil hlavou. Za celou éru jeho činnosti, prý toto nepamatuje. Pračka dostala novou elektroniku, měli jsme štěstí se zárukou. Opravář jen pronesl. "No, to bude těmi elektronickými kurvítky, všecko vydrží tak maximálně dva roky."

Dnes šlo mytí oken jak po drátku. Bez štaflí se neobejdu, tak hop na ně, sundat záclony, šup s něma do pračky a obvyklý rituál mytí oken. Mezitím záclony, pěkně vyprané, už čekají na pověšení, to mě jde hezky od ruky, pochvaluju si. Sem tam si usrknu kafčo, to nesmí chybět, když vydávám takovou energii. Stihnu i mrknutí do blogů, upoutá mě zrovna ten Zuzčin...zase někam běžela, to je odvážná ženská, musím ji pogratulovat...a už je tu okno poslední, jak já to jenom dělám, že jsem dnes tak šikovná. "To je ale vůně, sousedka zase peče buchty", brumlám si napůl úst a nasávám tu vůni, ale něco se mě nezdá....Ano, nezdálo, sousedka nepekla! To já, ve své roztržitosti zapla troubu, abych ohřála oběd! Sice včas, obešlo se to bez hasičů, oběd i nádobí oželím a ten smrádek, řádně vyvětrám. Přece nebudu ten rituál znova opakovat! Je totiž dost možný, že to praní záclon a mytí oken, má nějaký magnetický účinek na průšvihy.