Já vím, otevírám ožehavé téma. Návštěva mamografie a podobných zařízení není pro žádnou z nás příjemná, ale přesto potřebná. Chce to odvahu a hlavně tam jít.
Do těchto zařízení docházím už spoustu let. Jinak to prostě nešlo, okolnosti tomu tak chtěly. Tehdy jsem byla ještě poměrně mladá, aspoň v dnešním věku to tak cítím. No uznejte sami, ženská po čtyřicítce je ještě mnohdy pěkná šťabajzna. A řešit zásadní věci v mém ženství, tak to se mi fakt nechtělo. Ale nebylo vyhnutí. Naštěstí nebyl čas na rozmýšlení, jednat se muselo rychle. Na gynekologii to tak bývá.
Nikdy by mě nenapadlo, že v průběhu poměrně těžkého zásahu zažiji spolu se spolubydlícími (pacientkami) tolik legrace a smíchu. Navzájem jsme se podpořily a aktivně sdílely náš úděl. Pro dvě z nás šesti, to byl bohužel poslední důvod k radosti.
A čas běžel rychle, zrovna jako pravidelné prohlídky na dalším zařízení-mamograf. O probdělých nocích před každou návštěvou snad nemusím ani psát. Skoro každá z nás si to prožila, prožívá a prožívat bude! Ale jak už jsem podotkla ze začátku, tehdy jsem byla ještě holka jako lusk. Prsa ještě nahoře, celkem pevná. Jen ten strach a obavy mě tížily. Navíc, když si vedle mě v konečné fázi čekání na výsledky přisedla zřejmě labilnější ženština a začala mi líčit seznam žen, co bohužel nepřežily. Tak to se mi hrůzou opotily i moje bradavky a s vytřeštěnýma očima jsem vyhlížela moje výsledky. Paní doktorce bych za každou dobrou zprávu i ruce zulíbala!
Jak říkám, na mamograf jezdím už mnoho let a včerejší den byl trošku výjimkou. Uvědomila jsem si už naplno, že už prostě nejsem ta holka jako lusk, to ani náhodou. U přístroje určeného k vyšetření totiž stála mladičká, zřejmě začínající sestřička (podotýkám téměř bez ňader). Z povzdálí ji sledovala její nadřízená. Už když přistoupila k mému levému ňadru, které doslova viselo přilepené k břichu, bylo mi ouvej. Takže další pokyny uvedu raději zrychleně. Odlepit, uchopit, vsunout správně do přístroje a stlačit....vyfotit! Totéž u prsa pravého. Věřte, ženy, v ten moment, i kdyby byl výsledek jakýkoliv, mě popadl záchvat smíchu. Už proto, že jsem si představila, jaké zážitky bude mít holčina ze své první praxe. Určitě se bude usmívat! Věřím tomu.
Tak jako já na roční kontrole u nové gynekoložky. Konečně jsem se vyšplhala na to zařízení jménem koza, zavřela jsem oči, protože nikdy nechci vidět nástroje, ani co bude následovat. V tom mě zaplaví lavina otázek, kdy, proč a kdo? Nejdřív jsem si myslela, že zkoumá mé potenciální i minulé partnery, ale vzápětí mi došlo, že jí jde čistě o profesi a provedený zákrok před x léty. Ten taky patřičně okomentovala "pěkná práce, moc pěkná práce!"
Takže milé ženy, i když je nám mnohdy ouvej a nejraději bysme se neviděly, úsměv a vzájemné sdílení nás posune zase o kousek dál. A odměňte se za to. Kupříkladu moje včerejší návštěva obsahovala oběd, plus větrník jak Brno! Jak říkám, vždycky to nemusí být k pláči!
