Jsou dny, které se vám zapíší do paměti a ponecháte si je tam uchované na celý život. Tak to cítím i já.
Velice ráda jsem přijala pozvání blogerky Mirky Švarcové, zda bych mohla přijet do Prahy a spolu s ostatními blogery navštívila Slunečnici domov pro seniory. Neváhala jsem ani chvíli a pozvání přijala. Hostem besedy tentokrát na téma "Retro", byl novinář Michal Petrov. Spolu se mnou předčítali své vzpomínkové blogy Kája Slezáková- Šimonovská a Honza Pražák.
Věrné posluchačce a divačce Drahušce ( druhá zprava), jsem musela slíbit, že se s ní všichni vyfotíme a že zdůrazním, jak moc má ráda život a společnost. Velice ráda jsem s přáním souhlasila a věřte, že z ní na mne dýchla neuvěřitelná síla a optimismus, které i ve svých úctyhodných letech kolem sebe rozdává.
Velice milým zážitkem bylo pro mne setkání s hereckou osobností Janem Skopečkem. Na dotaz, zda bych se s ním mohla vyfotit, nejdříve humorně namítl, že není učesán. Já mu na to odpověděla, že kvůli němu jedu až z daleké Moravy a chci mu poděkovat za krásné role. S úsměvem jemu vlastním, pak dokonce souhlasil i s polibkem.
A dáreček, vlastnoručně vyrobený od místních obyvatel tohoto domova pro seniory, nás velice mile potěšil.
Při svém závěrečném čtení, jsem nemohla vynechat říkanku, kterou nás kdysi učila maminka. Říkanka se mi zapsala do paměti, před odjezdem do Prahy jsem ji opět vytáhla ze šuplíku a milým seniorům ji přečetla. Bylo mi velkou ctí, se zde zastavit.
Šla veverka na procházku,
měla klíček na provázku.
Hopy, skoky přes javory,
ztratila klíč od komory.
Naříkala, bědovala,
proč jsem pozor nedávala!
Jaké budou míti hoře,
moje děti na komoře.
Tu ji potkal mraveneček
cestující mládeneček.
Podává klíč veveřici,
že prý visel na petlici.
Mravenečku, podej ruku
zavedu tě na vrch k buku.
Na nejvyšší mezi všemi
ukážu ti českou zemi.
Česká zem je jako sádek,
jako sádek do pohádek.
Horami je kolem spjata
uprostřed je růže zlatá.
Mraveneček domů kluše,
raduje se z celé duše.
Veverka ho na vrch vzala
zlatou Prahu ukázala.
