Už fouká vítr ze strnišť

A je po prázdninách a po žních! Pro mě vždycky taková malá nostalgie. Něco končí, ale jak praví mnohý básník, něco hezkého se vždycky začíná.

Tak to má být. "Proto není třeba truchlit, milá Jitule" (to by mi řekla moje maminka, úplně ji slyším) "A raději nech lidi nahlédnout do svých vzpomínek, zkus je potěšit." Tak já to zkusím, mami.

Je to tak, už u nás fouká vítr ze strniště.

Ale nepředbíhejme, nejdřív obilí krásně zlátlo

 

A pak nastala doba čekání. Co pamatuji, je to u nás po celé generace napínavý okamžik. Čekání na kombajny

Přece jsem se dočkal, stálo to za to!

Chléb je prostě chléb

A teď už může nastat dožinkové veselí. Třeba jako v mé rodné Moravské Třebové, známý Slamák.

 

 

 

 

 

Bylo veselo, milo. Koláčky chutnaly znamenitě. Aby ne, od tak půvabných dam.

 

A pivo nemělo chybu! Zvlášť s úsměvem.

Ukázky různých řemesel zvlášť potěšily

 

 

 

 

A tohle je moje archivní ochutnávka, frgály nezklamou v žádné době

I žně mohou mít různé podoby

Tak krásný ten pozdně letní čas, Vám všem!

 (fota: autorka)

Autor: Jitka Štanclová | pondělí 30.8.2021 21:42 | karma článku: 25,38 | přečteno: 439x
  • Další články autora

Jitka Štanclová

Mami, jak jsi to dokázala?

12.5.2024 v 12:52 | Karma: 36,62