To šampáňo klouže přímo do krku!

Je príma ta doba dovolených, viďte? Člověk se trochu víc uvolní, odváže, procestuje fůru kilometrů, aby zkrátka něco zažil.

Já jsem se sice neplahočila nikam k móři, ale na západ naší republiky na Chebsko. Není nad rodinné oslavy, které v naší početné rodině zaplaťpánbůh zatím převyšují nad těmi smutnějšími událostmi. Krásný penzion mýho bráchy oslavence, rodina pohromadě, tentokrát i moje vnoučátka, všeho plné stoly, radost pohledět.

"A teď přípitek na oslavence"! zavelel kdosi v čele stolu a už se roznášelo šampaňské. Ježišmarjá, šampáňo! zbledla jsem při pohledu na ty orosené sklenky a polil mě pot. V hlavě mi vytanula poměrně čerstvá vzpomínka. Po dlouhých patnácti letech se k nám přistěhovala zpět sousedka kamarádka. Konečně jsme si pro sebe udělaly jeden večer čas, usedly do trávy za barák, otevřely šampáňo a povídaly a povídaly, až hodiny na kostele odbíjely skoro půlnoc.

"Tak na zdraví a na dobrou noc", zašveholila Iva, já vzala sklenici, napila se a pozvedla proti osvětlenému kostelu. "To šampáňo klouže přímo do krku", pochvalovala jsem hlasitě a víc se zadívala na sklenici. "Copak to tam máme, to je nějaká speciální odrůda?" ptám se kamarádky. "Já tam nemám nic, ukaž", odvětila. Ale to už jsem i bez slunečního světla tušila, co mám ve své sklence. Slimák větší velikosti si lebedil v šampáňu a já už naprosto přesně věděla, proč tak klouzalo. Přípitek u bráchy jsem nakonec zdolala, byl jasný den a svou sklenici jsem pečlivě prohlédla.

Oslava se vyvedla a samozřejmě mnozí z nás museli navštívit i Františkovy Lázně a pověstného malého Františka. Naposledy jsem u něho byla před čtyřmi lety se snachou a tehdy maličkým Honzíkem. Snacha hladila Františka na patřičných místech a prosila ho o dvojčata. Ale co bych to byla za tchýni, abych nezakročila. Františka jsem upozornila, že až tak aktivní být nemusí, ale hezky postupně. A taky to dodržel. Mladí mají už postupně tři děti. No a právě tato celá rodinka se vydala k Františkovi. Když je u sochy zmerčila nějaká paní, tak prý vykřikla. "A vy máte ještě odvahu k němu jít?" Já jsem samozřejmě hned zpovídala malého Honzíka, jestli maminka hladila, tak horlivě přitakal a oznámil, že on taky. Tak uvidíme za rok, jakou moc malý František má. Jistě se to dozvíte, jako první.

 

 

 

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Jitka Štanclová | neděle 31.7.2022 20:55 | karma článku: 20,10 | přečteno: 374x
  • Další články autora

Jitka Štanclová

Mami, jak jsi to dokázala?

12.5.2024 v 12:52 | Karma: 36,26

Jitka Štanclová

Smích jak rozsypané korálky

19.3.2024 v 20:48 | Karma: 21,74