Rovnice, moje noční můra.
Psala se sedmdesátá léta, blížil se konec školního roku a my jsme pomalu posílali přihlášky do škol a učilišť. Já s mou kamarádkou Hedou, jsme se zhlédly v oboru prodavačka a tak bylo rozhodnuto. Vše se zdálo být tak snadné, jednoduché. V té době k nám do města přišla nová mladá učitelka a zaskakovala právě v naší devítce. Leccos se o ní šuškalo, něco o nenaplněné lásce, ale takové řeči nás tehdy vůbec nezajímaly. Už jsme měli všichni plnou hlavu konce školy, až budeme kooonečně dospělí, chytří jsme si už připadali dost. Ale proč mi z matematiky vychází čtyřka, když průměr mám dvojku, to jsem fakt nechápala a cítila to jako křivdu.
Tehdy se v našem malém městečku otevřel klub pro mladé. To bylo něco! Kromě kina, které jsme měli ovšem povolené jen v odpoledních hodinách, tu celkem nic nebylo. Večerní návštěvy čehokoliv, se netolerovaly, tehdy to tak prostě bylo. Do klubu se scházela omladina, kterou zajímala především hudba. A taky tam chodili hlavně kluci z vojenské školy, "žižkováci". Někdo donesl gramofon, druhý zase desky. Já ty své, od Gotta, pak hlavně od Petra Nováka, Olympiku a ti zkušenější, i nějaké cizí hity. Mně se tehdy podařilo vypůjčit LP desku Bee Gees, Word. To byla panečku pecka! Ale jak ji propašovat do klubu, když večer jsem nemohla, protože zrovna nevyšel doprovod starší sestry. No nic, risknu to, půjdu sama. Kluci budou určitě čubrnět. Doma jsem se pečlivě vymluvila, a letěla jak o závod do klubu. Tam už bylo plno. Samozřejmě s deskou jsem měla velký úspěch, pouštěla se pořád dokola. Úsměv na rtech mi však dočista ztuhnul, když jsem se mezi omladinou, setkala s přísným pohledem naší účitelky. A bylo po náladě! Neřekla ani slovo, jen její oči, mě doslova propichovaly.
Po neúspěchu u tabule, jsem usedla do lavice a nebyla schopna slova. O přestávce se ke mně seběhla celá třída a všichni spekulovali. "Cos jí holka provedla, to není možný, je jak pominutá", vyzvídali. Neřekla jsem půl slova o večerní akci a jen čekala, až mě zavolá ředitel. Určitě úča žalovala a mě čeká nejmíň důtka. Za chvíli se tak stalo. Mé jméno zaznělo ve školním rozhlase. Klepala se mně kolena a bylo mi do pláče. To jsem se tak hrozně provinila, že jdu jak na popravu? Pan ředitel se však usmál, snad aby povzbudil a pravil. "Jitko, pořád tomu nemůžu uvěřit, jaký schodek tě čeká na vysvědčení. Z češtiny téměř podtržená jednička a z té matematiky, taková hrůza. Rozhodl jsem se, že si tě vyzkouším sám".
Lidičky, bylo mi na omdlení, ale popadla jsem s chutí tužku a papír a počítala, inu jako o život. O život sice nešlo, ale o moji budoucnost určitě. Když ředitel kontroloval moje výsledky, přistoupila ke mně nenápadně paní učitelka ruštiny, dala mi ruku na rameno a šeptla. "Vidíš, všechno jde, když se chce" a potutelně se usmála. A já v tu chvíli věděla, čí zásluha to asi byla. Zlatá ženská, která to neměla zdaleka jednoduché, navíc v té době, ale řešila věci lidsky, s rozumem!
Kolik lidí nám vstoupí do života, třeba jen na chvíli, ale nějakým způsobem se v něm zapíší. Třeba jako mladá paní učitelka. Dlouho se u nás nezdržela a zmizela neznámo kam. Kdoví, čím zrovna procházela, co prožívala, a kdo vstoupil do cesty jí. To se už nedozvím a neřeším. Zrovna, jako ty zatracené rovnice.
Související článek:http://Já do té Prahy prostě musím, paní učitelko
Jitka Štanclová
Byla jsem jen obyčejná kuchařka, uklízečka.
Tak co, holky seniorky. Půjdem jim v tom školství nějak helfnout, co říkáte? Jaká by to byla škola bez nás všech kuchařek, školníků a uklízeček?
Jitka Štanclová
Tak se odnaučuje kouřit!
"Víš kolik teď stojí cigára?" vyhrkl na mě bratránek do telefonu. Přesně nevím, ale těší mě, že my, jsme si tento nešvar "odhulili" maximálně za osm korun.
Jitka Štanclová
Jen babičky rozumí řeči svých vnoučat.
To se ví, že machruju, ale která babička ne, když během pěti let nashromáždí pět vnoučat. Sice to není až tak moje zásluha, ale chlubit se s tím můžu.
Jitka Štanclová
Řidič, ten tvrdej chleba má
aneb...Tak nám zase podražilo jízdný, Boženko! Leckdo láteří, někdo si ani nevšimne, protože busem nebo vlakem jel už hooodně dávno.
Jitka Štanclová
A nemám se rovnou svléknout, paní pokladní?
"Babičko, jedeme na nákup, těšíš se?" Těším, Evičko, ale mám trošku obavu, blíží se totiž Vánoce a o tom vím své. To jsem si raději nechala pro sebe.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
O menopauze musíme mluvit, burácela herečka Halle Berry před Kapitolem
Slavná herečka Halle Berry se zapojila do americké politiky, když podpořila senátorky snažící se o...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Prodej rodinného domu 200 m2, pozemek 1 693 m2
Žatec - Velichov, okres Louny
2 299 000 Kč
- Počet článků 656
- Celková karma 27,12
- Průměrná čtenost 888x