Silnice bílá přede mnou, sluníčko svítí nade mnou a já jsem volný jak ten pták, šťasten tak.........
(Trošku jsem si vypůjčila úryvek z textu od pana Hašlera). Ta silnice i to ostatní mi totiž zapadá do příběhu.
Po silnici si to uhání cyklista, přímo ukázkový. Značkové kolo lepší kvality i všechny doplňky k tomu. Jako z reklamy. Jen to není Tulák, o kterém píše pan Hašler. Vedle něj si to šlape blonďaté stvoření, rovněž kolečko jak se patří i pestrá kombinézka ho krásně doplňuje.
"A jedéééém, miláčku, pojeď!" zašveholí dívka a dodá. "Víš co, dej mi náskok, ať mám radost, sejdeme se u kaštanu na návsi". A už galusky sviští, až jí vzdalující prdelka poskakuje.
"No to je přece pohled pro bohy", zasněně utrousí do větru chlapík a hned ho napadne hříšná myšlenka. Kdepak u kaštanu, ještě se musíme zastavit tady, v lese a sáhne po mobilu.....
***
"Pane, proberte se", ozývá se hned několik hlasů nad ním a hned dodávají "boha jeho, co jste dělal, jste potlučený až běda". Víc neslyšel. Dozvěděl se až později, že měl vlastně štěstí v neštěstí, když se jeho krkolomný pád stal blízko první chalupy ve vsi. Prvotní zranění dokázala zručná paní provést, ale s dalším si už museli poradit záchranáři. Zrovna, když přijížděli ke zraněnému, přifrčela zadýchaná, nedočkavá blondýnka a s hrůzou v očích spustila.
"Kristepane, tak já na tebe čekám pod kaštanem jak trubka a ty tady takhle vyvádíš!" Až bližší pohled na zmasakrované tělo toho chudáka jí pořádně vyděsil. Ale příjezd bílého auta k smrti vyděsil je oba.
"Doprdele, stará", vykulil oči chlapík a už jen v dálce uviděl s rychlostí blesku vzdalující se prdelku ve značkovém trikotu.
"To mě teda ten úlet stál za to"!
Inu, někdy život sám píše takové úlety, viďte? Proto raději né moc v oblacích, raději bezpečně při zemi. Šťastné jízdy i návraty! Tož tak, od nás.
