Když rozkaz, tak rozkaz! A když už se pán rychle chystá napravit svůj nechutný přečin, najdou se hbitější ruce....
Nakupování, nebo prodávání, zdaleka nemusí být jen o tom, že budou obě strany ve stresu, a všude kolem nás plno nervozity. Někdy dokonce zazní vulgarity, až agrese.
Kdepak! Pokud stojíte na tom správném místě, může nákup osvěžit náladu, dokonce prosvětlit i tak šedivé, podmračené dny.
Třeba jedna stále vstřícná, usměvavá prodavačka v prodejně elektro. Ještě taková poctivá, dobrá škola, kdy zákazník je pro ni stále prioritou, hlavně obživou a ona si je toho vědoma.
Tentokrát se u jejího pultu objevil stálý zákazník, společně se svou ženou. Koupil u nich snad veškerý sortiment, co existuje. Od pračky, televizi až po holící strojek. Zákazník, kterých je třeba si vážit a věnovat jim čas a především přízeň. A navíc, když s sebou vzal i svou polovičku. A tak se milá prodavačka snažila, seč jí síly stačily.
"Dobrý den, pane Karásek, copak si dnes vyberete", optala se žena za pultem. Karáskovi si vybrali rychlovarnou konvici, která jim právě vypověděla službu, uložili ji do tašky a ještě chvíli konverzovali. Při odchodu se prodavačka lehce nahnula k uchu pana Karáska a bezelstně polohlasem zašeptala.
"Tak co, pane Karásek, doma vám vše funguje tak, jak má?" Bodrý pán se pousmál a pravil ku své paní.
"Co myslíš, Růženko, už to sice není jako za mlada, ale ještě to pořád jde, viď?"
To byla krásná, souznící tečka mezi prodavačkou a zákazníkem, kdy obě strany včas pochopily krásně českou, dvojsmyslnou řeč.
Když jsem nedávno procházela obchoďákem, dvě mladé ženy mi švitořily za zády.
"Hele, on ani nemusí být tak dlouhej, ale hlavně tvrdej!" A to mě okamžitě vytrhlo z dumání o tom, co mám koupit. I poohlédla jsem se zvědavě, čemu toto přirovnání patří. Obě dámy si v rukou porovnávaly své právě zakoupené okurky. K tomu nelze nic dodat, to byla prostě jen jejich volba.
Ten pán ve frontě u pokladny, byl dost roztržitý. Celkem velký nákup chaoticky rval na běžící pás, jako o život. A nebylo vůbec třeba. Před ním stály ještě dvě zákaznice.
V tom se ještě víc nervóznější paní u kasy napřímila a pána nahlas napomenula.
"Pane, šoupněte si ty vaše vejce na stranu!"
Pán zamrkal, pak zrudl. Zákaznice před ním však byla rychlejší jak v chápání, tak v nenadálé situaci.
"Já vám s nimi ráda pomůžu", řekla s úsměvem a platon vajec, který brzdil posun zboží, uložila na stranu.
Najednou všem došel smysl posledních vět a začali se od srdce smát. I já, stojící za nimi. A vůbec netušili, že tohle si nenechám jen tak pro sebe a podělím se. A ráda.
Stížností, nadávání na vše možné i nemožné, je kolem nás až přespříliš. Tak proč se nepodělit o úsměv!
