"Jitko, co si přeješ na Vánoce?" zeptala se má známá. "Přeju si sourozence a Vánoce jako kdysi, ještě stále věřím na Ježíška".
Je to tak. V čase vánočním nelze nevzpomenout na ty naše svátky. Sedm dětí, já nejmladší a hodně vystrašená, z kterého kouta k nám ten Ježíšek přiletí. Vystrašená proto, abych ho nezmeškala. Tolik příprav! Kompletní úklid bytu, kde v konečných fázích voněla leštěnka diava, i parkety se leskly po nové údržbě. Sklo v sekretáři se lesklo čistotou, kolem kamen bylo přichystáno dostatek dříví na otop. V zadní místnosti čekaly kamna piliňáky, které byl kumšt naplnit a bez úhony donést přes celý dvůr až do prvního patra.
Tepichy (koberce) jsme měly na starosti my, děti, a s radostí a řevem jsme je vynesly na dvůr, kde byl samozřejmě vždycky za našich mladých let sníh! A to hory sněhu. Koberce zažily očistu jaksepatří. Ale i při tomto úkolu jsem se rozhlížela po dvoře, směrem k půdě, jestli se tam Ježíšek náhodou neskrývá. Ale byla jsem ujištěna staršími sourozenci, že toho má toooolik a že musím být trpělivá. A já teda souhlasila. Sourozencům jsem věřila každý slovo!
Byla nekonečně dlouhá ta štědrovečerní večeře, po ní ještě nezbytný čaj s rumem (pro dospělé) a vánočka. Ta se mi už příčila v krku. A pak to přišlo! Zvoneček, lítání po bytě a hledání dárků. Na to vzrůšo nikdy nezapomenu. Ač byly dárečky skromné, přesto nezapomenutelné. A já otevřela okno a volala do noci "Ježíšku, děkuju!"
Když se starší sestry vdaly a odstěhovaly, bylo mi moc smutno. Skončilo čtení do ouška, jak sestra Dana nazvala předčítání pohádek na dobrou noc, a já pak nedočkavě čekala na její dopisy. Jednou před Vánocemi přišel balíček a v něm dárek jen pro mě. Ručně pletený svetřík, pestré barvy, tak jak jsem si kdysi přála. Nosila jsem ho hodně dlouho a ráda. Bohužel sestra Dana už mezi námi není.
Teď už je nad slunce jasné, že má přání jsou prostá. Přeji si sourozence co nejdéle, ač jsme roztroušeni kdekoliv, víme o sobě a ctíme se. Naprosto jistě vím, že den před svátky jako první zavolá náš nalezený bráška Jiří, a pak postupně sestry Eliška, Jana, Marie a Zdena. Brácha Míra jistojistě až na konec. Ale nezapomene nikdy.
Taky vím naprosto jistě, že čtení do ouška, od sestry Dany nezmeškám. Na Ježíška totiž věřím pořád.
