Aby bylo jasno, ta tchyně, svokra a kdovíco ještě jsem přece já. Kdo mě zná, už to ví a kdo ne, právě se to dozví. Uf a perex je zaplněn, hurá!
Takže aby bylo jasno. Mám dva ženaté syny, tedy vlastním dvě snachy a ony mne. A samozřejmě k tomu patří všechna čtyři vnoučátka.
A jen tak mezi námi, občas hlídám. Ale jen když mě požádají, nikam se necpu, tak to zase prrr! jsem toho názoru, pěkně poprosit, posečkat, jakou budu mít právě náladu a pak se uvidí. Pohlídám, co by ne, jsem přece jejich babička a čekala jsem dost dlouho, než mi tu drobotinu sestavili. A to pěkně fofrem, hned dva najednou a pak po roce šup to tam a hnedle byli čtyři. Tak to má být. Jako tchyně jsem byla hned spokojená a naplněná blahem.
"Babičko"( tak mě holky začaly hned oslovovat, žádná tchyně), "pohlídáte nám?". Tak proč ne, to přece k tomu mému titulu patří, pomyslela jsem si, a poprvé pohlídala prvního vnoučka na delší dobu. Co vám mám povídat, byl to zážitek, snacha byla ráda, spokojenost oboustranná.
"A tady máte za hlídání, babičko", špitla snacha a už vidím, jak se ke mě blíží, v ruce krabičku, né moc velkou, má průsvitný obal, v tom zmatku rozeznávám obrysy podivných tvarů, něco jako intimního. No to bych do holky vůbec neřekla, že by snad až tak tipovala tchyni a rozhodla se ji potěšit robertkem? Po bližším přezkoumání jsem však odhalila původ dárku. Úžasný mazážní strojek na obličej, plus zázrak depilační. (rovněž na ksicht) Používám vše dodnes a jen chválím.
A zase hlídání u druhé snachy. Jen tak bokem, dělám jako že né, že na nic nečekám, ale na rovinu říkám, proč né, jen ať se předvedou holky moje. Tentokrát to byl krém, podotýkám, že úžasnej. Tak jsem ji za to pochválila.
Ale největší záhul jsem zažila včera. No považte! Hlídala jsem všechny tři vnoučata najednou. Hlava mi šla kolem, děcka se předváděly, byla jsem šťastná, že už vidím auto snachy. Uf, to byla úleva! V rychlosti jsme si předaly info a já už mazala domů, uvařit si turka. V tom fofru, mezi dveřmi, mi snacha ještě stačila předat krabičku. To víte, že jsem se cukala, ale jen naoko, to už jste snad poznali, ne?
Copak tam asi bude? jasně, že jsem přemýšlela a hned jsem šupajdila na to mý kafe. Na krabičce jsem viděla nějaký tyčinky, aha, asi to bude čokoládička, tu si dám! A už jsem i jednu tyčinku (vypadala jako prskavka) strčila do pusy a ochutnávala. No, chuť nic moc, to je pravda, raděj mrknu na složení. Ale ouha, zjišťuju, že nemám brýle . Nevadí, přivřu oči , žvýkám a koukám na obal. Čtyři kolečka, v nich nějaké informace, jen u toho posledního vidím nohu. Panebože, je tam noha, To jsem asi sežrala něco na nohy! Ještě válím na jazyku poslední zbytky té tyčinky a už jasně cítím nějakou chemii, snad dezinfekci, pravda, že i snad chuť čokolády.
"Doprdele" To asi budou vonný tyčinky, nebo dezinfekce nohou! to vše se mi bleskově prožene hlavou i s možnými fatálními zdravotními důsledky. Já snad při tom kafi ještě zdechnu! A už se řítím k počítači, kde si hoví moje brýle, bleskově si je nasadím a s úlevou zjistím, že noha, nebyla noha, ale ruka, která doporučuje tyto "Pocky" tyčinky jako nej, nej čínský produkt. Ta úleva mlsné tchyně, malé babičky! Nesežrala jsem žádnou dezinfekci. Sice není čokoláda, jako čokoláda, ale to přece nebudu mé snaše líčit. (to si přečte sama) :-)
PS. Je vám snad nad slunce jasné, že si dnes malá babička trochu zašprýmovala. Svá vnoučátka nade vše miluji, snachy jsou fajn a já, to přece všichni víte, že jsem ta nej, nej babička :-)
