Taky by se dalo říct, že když tě chytne vysokej tlak, není to jen tak.Totiž, když jsem nedávno psala článek o krční páteři, ještě jsem netušila, co se bude dít dál. A děly se věci! Ale hlavně se z toho člověk nesmí hroutit........
Pár dní na to, co jsem v noci při domnělém skonu řešila hlavně úklid (copak by na to asi řekli záchranáři, či pohřební služba), jsem navštívila svou novou paní doktorku, která mne vyzvala k preventivní prohlídce.Vše šlo ráz na ráz, dokud mne "nepřikurtovali" k pohovce a naměřili tlak téměř dvě sta!
"Ani se nedivím, milá paní, vždyť vy berete jen jeden slabý prášek denně, to se dalo čekat," sdělila mi a mě rázem došly mnohé souvislosti, proč jsem se cítila tak unavená, občas se motala jak makovice ve větru atd...
"Asi to bude i tou krční páteří, ale nebojte se, vše spravíme", dodala ta milá žena a to už domlouvala něco se sestřičkou.Ta mi sdělila, že se mám dostavit za pár dní a že mi dají nějaký přístroj. S hlavou plnou dojmů jsem odjela domů a cítila se pod psa. Blížil se večer, hlavou se honily opět myšlenky toho nejhoršího scénáře a tak mě nenapadlo nic jiného, než si jít změřit tlak. Tlakoměr pod tíhou mého počinu vyťukal ta nejhorší čísla jaká mohl a měl v zásobě a já zpanikařila, jako panna před prvním sblížením.
Tentokrát už mi bylo šumafuk, v jakém bordelu by mě našli záchranáři, myslela jsem jen na ten mizernej tlak a hlavně, aby už bylo ráno! To konečně přišlo, aniž bych oka zamhouřila a já, jak splašená vrtule Jitule volala do ordinace, co mám dělat.
"Děvenko, hlavně klid, víte, to chce klid, muselo vás to trápit už hodně dlouho a jasně jsem vám říkala, abyste si na noc přibrala jeden prášek a po měření se uvidí, co dál ", dodala. Přišlo zklidnění na duši i na těle.
"Kdy máš jet k té doktorce", ptal se můj muž. "Stavíme se potom na oběd, je to přece náš pátek", podotkl s úsměvem. Ano, v pátek přece občas jezdíme na výborné řízečky s bramborovým salátem.Takové, co nemají konkurenci. A tak přišel den, kdy jsem stanula opět v ordinaci a co nejrychleji chtěla mít za sebou přednášku o nějakém holtru. Tlak se mi přece už spravil, jak jsem zjistila při denním měření doma, tak šup sem s tím zázrakem a já spěchám na ty řízečky! Ovšem vše bylo jinak. Sestra mi rovnou připevnila na paži gumu, kolem těla omotala šlauch (hadici) a na mé dychtivé a řízkulačné břicho připevnila krabičku, která ihned sepnula a ujala se měření mého tlaku na dlouhých dvacet čtyři hodin.
Na řízeček jsme však přece jen dorazili. Já, jako špionka, ukrývala pod lehkým kabátem můj přítěžek. Když přede mne číšník pokládal vonící talíř, přístroj právě začal vrnět, paže se nadouvala, já dle rady sestry ji pořádně natáhla (prý je to tak lepší) a když jsem začala pípat, byl číšník ve velmi pohotovém stavu. Při odchodu na mě pátravě pohlížel a jistě přemýšlel, co to skrývám pod kabátem. Ale příště mu to určitě vysvětlím, už proto, že ty jejich řízečky musím chválit, dycky!
Související článek: https://stanclova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=700770
