Omládnout k copánkům a panenkám, není někdy na škodu. Vzpomenout na tajná přání, touhy a vůbec nevadí, když se nenaplnily.
Přání mohou být různá, taky přiměřeně k věku. Třeba když jsem vozila kočárek a věčně tahala umolousanou panenku v náručí, potajmu ji stříhala řasy až jí tam žádné nezbyly, protože jsem od starších sester odkoukala, jak si řasy natáčí takovým divným nástrojem a já se mylně domnívala, že jsou to nůžky. Tehdy jsem dostala "világoš", sestry řasy sice zachránily náhradou z mých vlasů, ale v mé malé dušičce už klíčil vzdor.
"Kéž bych tak byla jedináček!" to bych pak mohla všecko. Nikdo by mě násilím a pod záminkami, že "jdeme za mamkou" netahal do školky. A já bych pak z ní nemusela utíkat a nedej bože tam spát. To by byl život. Všechny pamlsky (kterých bylo už tak poskrovnu) bych měla jen a jen pro sebe! Při obědě by se nemusela maminka strachovat, jak naporcovat králíka pro devět krků. Tak to odnesli králíci dva. Měla bych jen svou postel a nemusela se dělit se ségrama a panenku bych si oškubala kdy se mi zachce.
To byl první záchvěv mého přání. Druhý jsem "pocítila" ve školních lavicích, kdy nám brácha roznášel sváču. Mně, jako nejmladší vejškrabek pěkně ošulil. "Seš mrňavá, tolik jíst nemusíš", odbyl mě, doktor jeden! Jakoby nestačilo, že jediný z nás mohl jít studovat a já skončila na učňáku. Další záchvěv se naštěstí nedostavil. Možná, že to bylo tím, že jsem pobrala trochu víc rozumu (konečně) a včas si odpověděla.
Tak Jituno a postupně s pravdou ven! Ty, jako nejmladší vejškrabek, ses měla nade vše nejlíp. Byla jsi mamánek, rozmazlená až běda a starším sestrám bys měla líbat ruce. Kdo se staral o tvé šatičky, botičky a abys měla plný bříško? Byly to ony, na které jsi nedočkavě čekávala už před domem, až se vrátí z práce a šibalsky tě navedou do tašky, plné překvapení. Jasně že pro tebe, ty sobče! Kdo tobě a tvým sourozencům předčítal každý večer třeba Broučky a další krásné pohádky, abyste usínali jako v mechu a kapradí? Takhle se staraly a ulehčovaly mamince, aby toho neměla moc. Jó a studovat jsi nešla, protože jsi byla chabrus na matiku, rovnice tě naprosto míjely, tak kam by ses cpala? Brácha to zvládnul bravurně, právem jsme na něj pyšní a pomůže, kde může.
Omládnout k copánkům, panenkám, nebo možná kousek dál, to není vůbec na škodu. Nastavit zrcadlo poznání, že být sám je hrozně špatný. Zvlášť když nastanou maléry. Mít o koho se opřít, povzbudit se navzájem, vědět o sobě. Mysleme na to, všichni a v každé době.....
