V bílých punčocháčích a v tmavomodrých šatičkách, netrpělivě vyskakuji na židli a z okna Tě mami vyhlížím. Říkalas, že hned přijdeš, jen co poklidíš drůbež. Nojo, ty Tvoje slepičky, kvočna a nová kuřátka. Já už dneska vím, že pro tolik krků to byla jistá obživa, ale když já jsem tak nedočkavá, mám přece před sebou velikánský úkol!
Jako už několikrát, tak i dnes mě přece musíš doprovodit za babičkama a dědouškama, kteří už nedočkavě čekají na naše školní vystoupení. A já, coby nejdůležitější-konferenciérka, tam přece nemůžu chybět, no uznej. Sice mě za mikrofonem není skoro vidět, no a co, že mě ho dokonce někde musí i podržet, jaký jsem "malý pivo", mě to vůbec nevadí. Básničku i uvítací řeč jsem vždycky zvládla bravurně a starouškům v domově se to moc líbí. A to je přece to hlavní. Vždycky si připadám trochu důležitě, to víš, na hlasatelky z televize ještě nemám, ale kdopak ví.
Ale Ty se pořád ne a ne objevit, tak jsem si za Tebou došla. Kvočna a pár kuřátek lítaly kolem Tebe a jedno jsi držela v ruce. Bylo celé mokré a jako bez života. "Vidíš, Jituško, bylo nedočkavé a zaběhlo mu v krku sousto, skoro jako v té pohádce", vysvětlilas mě. Ale nedalo Ti to a začalas s "oživováním". Mě, jako malé holce to přišlo chvílemi k smíchu a pak zase k pláči, protože jsem se už už viděla v sále plném lidí, pěkně v popředí. Ale na Tvůj pokyn jsem přiklekla (punčocháče vzaly v tu chvíli za své) a asistovala Ti. Jako zázrakem se kuře probralo a my dvě jsme cítily ohromnou úlevu. Třeba z něj vyrostla ta slípka, která za Tebou, pro nás nepochopitelně, došla až k lůžku, kde jsi celý rok stonala, to už opravdu nevím. Ale co vím jistě, že jsme stihly to MÉ představení. Ale bylo přece jen trošku jiné, takové záslužnější.
Mnohokrát si na tuto historku vzpomínám, i na ostatní vystoupení v různých fabrikách a při jakékoliv příležitosti. A ta je právě nyní mami, s blížícím se svátkem žen, matek. Tvou oblíbenou vůni frézií tak symbolicky posílám bohužel už k výšinám, ale stejně jako vždy, kytičku dám i do vázy domů. To abych Tě měla zase blíž. Do domova důchodců, zavítám i dnes, po mnoha letech. Navštívit jednu hodnou paní, která tu právě našla svůj domov. A proto jednu kytičku věnuji i jí, souhlasíš?
