A nebo bych mohla použít titulek Seniorka v ohrožení. I to se může stát, pokud budu s dárkem, co mi byl naložen zacházet neopatrně!
Vánoční dárky lze darovat i přijímat kdykoliv, každý to má v rodině jinak. Naše rodinka se sešla až později, letos přibyla k vánočnímu stromku novinka - dva krásní vnoučci. V pokoji tak zavládl chaos, protože oba broučci už lezou, jeden skoro chodí, tak se pozornost soustředila více na ně, než na dárky. Papír z dárků škubali ostošest, víc je však zajímala izolepa. A tak jsem ani nevnímala, co si z hromady dárků vybírám já.
Klasika: ponožky, kosmetika, drogerie, něco do kuchyně, tady nějaká butela na pití. Aha, pomyslím si, děcka pamatují na to, že když jdu někam na výšlap, na houby, nesmí mi s sebou chybět voda. To jsou teda pozorní. A už se raději věnuji těm dvěma prckům, je jich všude plno. Navíc honem pohostit rodinku, nejdřív přípitek, vzájemné poděkování za dárečky, jak se sluší a patří.
"Tak babičko, copak jsi dostala a co říkáš na dárečky," ptají se potutelně. A já předvádím a ukazuji vše, co je na stole.
"A nač máš tu láhev, nevíš?" Byla trochu nezvyklá, to jo, zatím mi vždycky postačila obyčejná "petka". Tak mladí napovídají.
"Ta láhev i ten držák asi k něčemu patří, ne?" usmívají se a já už tuším nějakou kulišárnu.
"Babi, máš to dole na chodbě", dodávají a já teda běžím po schodech (kolena, nekolena) a na chodbě na mě civí velká krabice a v ní... koloběžka!
"Děcka, tak to je teda něco!", vykřiknu, ale pak se krátce zamyslím. Oni mě snad chtějí zabít. Je mi jasné, že o kolobrndě jsem básnila už nějaký čas. Od té doby, co jsem se na ní projížděla ve Františkových Lázních, však uplynul přece jen nějaký čas a moje tělesná schránka se podstatně změnila, dokonce se i zmenšila, ale bohužel jen do výšky. Přesto se mi oči zamlžily, a to své modročerné nadělení si ráda vyzkouším, až bude pohromadě. To by v tom byl čert, abych to ještě nezvládla. A za rok mi v tom už třeba ti malí člobrdíci pomůžou. Určitě podám info!
Tak Šťastný a veselý ten příští rok!
(foto Tomáš Štancl)
