Že jsem trochu mimo? Když může být den triček, trpaslíků, suchých zipů a dokonce den bez kalhotek, pak navrhuji i Den hader na podlahu. Mám k tomu své důvody.
Ve svém profesním životě, jsem byla prodavačkou, pak kuchařkou i uklízečkou na základní škole. Úklid byl spojen se všemi činnostmi. A právě v průběhu prázdnin byl ve škole intenzivní. Škola zela prázdnotou, ale my, uklízečky, spolu se školníkem jsme měli plné ruce práce. Doslova od půdy až po šatny. Drátkovací stroj na parkety, zážitek na celý život. Pastování, leštění, mytí oken a nakonec i všech podlah. Po celá léta jsme řešili zásadní problém a to kvalitní hadry na zem. Možná se usmějete a řeknete si, ta má ale starosti. Ale věřte mi, že sehnat hadru, která by se nesrazila do velikosti kapesníku, nebo nebyla samý cucek a co nejhůř, vůbec nesála, to byl fakt problém. A pokud se říká, že nové koště dobře mete, pak u hadry to neplatí. Novou hadru prostě nasadíte na koště a při rozjezdu si málem nabijete ču...pusu. Já vím, že teď už jsou v kurzu všelijaké mopy, ale tehdy nic takového nebylo. Na leštění oken jsme si pořídili obyčejné plenky, s těmi byla radost uklízet. A na podlahy občas nejlépe posloužily obnošené tepláky.
S hadrem na koštěti musíte zkrátka tančit po chodbách hladce a ladně jako Harapes a taky s radostí, že jde práce krásně od ruky. A ne se dřít při máchání a ždímání a mít svaly jak Vémola.
Copak já, mě se to mluví, já už jen vzpomínám. Ale pamatuju si moc dobře, když nám jednou při inspekci jeden pán vysekl pochvalu a prohlásil přede všemi, že bez kuchařek a uklízeček by škola nebyla školou. Tak milé ženy, teda především ženy, ale všichni, kteří zastáváte tyto profese, držte se toho, myslím na vás v čase prázdnin. A klidně navrhuji ten den světový, protože úklid vládne celým světem. Takže ať zrovna létáte na koštěti, nebo právě letadlem, ať to jde hlavně hladce.
