Tak co, holky seniorky. Půjdem jim v tom školství nějak helfnout, co říkáte? Jaká by to byla škola bez nás všech kuchařek, školníků a uklízeček?
Na blogu jsem už víc jak dvanáct let. Na svém profilu píši, že chci hlavně potěšit, naladit i rozesmát. Politická témata jsem úspěšně míjela. A o to mi jde hlavně i dnes. Téma školství se mě osobně týká. Ve škole jsem prožila víc jak dvacet let a vlastně jsem tak trochu součástí dodnes. Nejdřív jako pomocná kuchařka, pak i uklízečka a znovu jsem se ocitla za okénkem školní jídelny. Měla jsem tak možnost setkat se s lidmi, kteří neúnavně dřeli, aby žaludky dětí i dospěláků byly pokud možno spokojené, aby ve škole bylo teplo a pořádek. A to na úkor přicházivších nemocí, obtíží, či nemocí svých dětí. Za sebe můžu říct, že práce, pro mně byla vždy to hlavní. To ostatní se vždycky nějak udělalo, zařídilo.
Tak šel čas nás, nepedagogických, jak jsme byli a dosud jsme nazýváni. Už před léty jsme bojovali za zvýšení platů, být aspoň v tabulce o kousek výš. Toto přání nebylo vyslyšeno, naopak. Po zprávě, že nám bude naopak ubráno a práce přidáno, rozhodla jsem se jít do předčasného důchodu. Už tenkrát to byl výsměch nám všem. Jakoby někdo rozhodoval jen tak od stolu a přitom nikdy nezkusil, co je to práce v kuchyni, ve vedru a páře. Nebo úklid prostorů školy, které se na rozdíl od množství žáků vůbec nezmenšily.
"SOS VOLÁNÍ. JSTE MOJE SPÁSA! " Tak nás, holky seniorky, nazval ředitel, když přišla krize. A ta přišla hned, když jsem nastoupila do důchodu. Nemoci, úrazy stávajících kuchařek. Pokud to šlo, nebyl problém zaskočit. Ráda jsem vždycky ožila tím nakukováním nových, zvědavých žáčků přes okýnko a vzpomínala na časy, kdy se za ním usmívali mí synové. Třeba se zde dočkám i vnoučat.
"Tak co, holky, už vám aspoň trošku přidali?" ptala jsem se pokaždé kolegyněk kuchařek. Žádná sláva to prý sice nebyla, ale fungovaly, to bylo to hlavní.
Ovšem co se děje teď, to mi hlava nebere. Titulky jako z hororů.
Škrtat platy nepedagogických pracovníků, Peníze školy na nepedagogické pracovníky nedostanou...dokonce se tu objevil titulek " Ať si učitelé uklízí sami". To mě trošku pobavilo. Když jsem jeden čas měla i titul "uklízečka" a u některých dam musela zkousnout ten neskutečný binec, opravdu jsem si v těch chvílích přála to samé, co hlásal zmíněný titulek. Ale to bylo vážně jen pro zpestření. Vážím si všech, kteří zasvětili svůj život pro toto povolání. Ač dávno ve výsluze, mohu směle prohlásit.
Byla jsem jen obyčejná kuchařka, uklízečka a jsem za to ráda dodnes. Byla jsem totiž jednou z těch, bez kterých se školy nikdy neobejdou.
