- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Co ale na sebe?
Sněhobílé bokovky a vysoké podpatky. Mám totiž vždy, když TO dostanu krásně ploché bříško. Paříme po pokoji, smějeme se jak šílené. Nebojte, nejsme na drogách. Máme jen hroznou radost z toho, že TO máme.
Chytneme se za ruce a ve víru mini sukýnek, bokovek a podpatků vyrážíme do města. Celé rozdováděné kroutíme zadečkem, tancujeme a jsme moc rády, že menstruujeme.
Na párty si vezmeme taxíka. Holky už jsou vevnitř a já si nemůžu sednout přeci na kraj. Všechny je přelezu, špulím zadeček, protože můžu blíž, blíž… S kamarádkami…Stoupnu si a prolezu střešním oknem a nemůžu si pomoct. Musím pořád tancovat. Ještě se vyfotíme, abychom měly památku na ten první červený den v měsíci a mohly se tak těšit na příští. Protože se cítíme tak bezpečně a šťastně!
A dost blbostí bylo!
Vstanu, nevyspalá a nasraná. Odšourám se ve vytahaném pyžamu do koupelny, kde slupnu tři růžové pilulky. Juknu na sebe do zrcadla. Na obličeji přibyly ke stávajícím pupínkům další kámoši a chce se mi brečet. Do nahřívací láhve napustím horkou vodu a jdu do obýváku s náladou pod bodem mrazu lehnout si na gauč. Teplou láhev položím na nafouklé břicho a čokoládu jím jak chleba. Zachumlám se pod deku a pustím televizi….
….“ Dneska jsme na výsluní, půjdeš s námi, to se ví….“
Asi se zabiju!
…..“Jsme na výsluní, záříme, jsme na výsluní, nic neskrýváme,…..“
Omlouvám se, ale po shlédnutí reklam na vložky jsem prostě musela:-))
Další články autora |